Přidat názor k článku Deníček atopického dítěte aneb Máme doma ekzém 2

Tak jsem se po 15 letech čekání dočkala roztomilého miminka, mojí
Michalky. Popisovat mojí radost
a spokojenost během těhotenství je
asi zbytečné. Popisovat zároveň můj strach o zdraví mého miminka v bříšku je asi také zbytečné. Stejné
dilema po narození mé holčičky -
převeliká radost a obrovský strach.
Když jsme šly poprvé do poradny,hned jsem paní doktorku upozornila na to, že budu "problémová" maminka, jelikož
se o moji Mišulku moc bojím. Bylo
mi prostě jasné, že jsem ten typ
matky, co hned šílí kvůli každému
pupínku a zvýšené teplotě.
Dcerka měla již z porodnice takové
divné fleky a vůbec jsem si představovala miminkovskou pokožku
úplně jinak! Paní doktorka mi odpověděla, že nezná v dnešní době
dítě bez kožního problému a že je
to "normální". Poradila nám, že
čím méně budeme mazat, tím bude lépe. Tak jsme, narozdíl od Vás ostatních maminek, nemazali.
Zvláštní bylo to, že flek se různě záhadně objevil a zase tak záhadně
zmizel. Až do 4 měsíců - Michalka
měla jedno ráno posetý obličej a
její hlavní činností bylo jej co
nejrychleji rozškrábat. Ujížděli
jsme k paní doktorce, která nás
opět uklidnila, že je to normální
- ale začali jsme mazat. A mazali
jsme mastí Leniens a mazali úplně
k ničemu. Po další návštěvě, kdy
měla Michalka vyrážku na krku
a v předloktí a za ušima a na rukách atd. jsme začali ještě kapat
Fenistil. Jednoho dne jsem šla
s Mišulkou navštívit moji kožní lékařku, která nám vysvětlila cože
to je za divné fleky - atopický ekzém. Začala jsem mazat Advantanem a Lipobásí, koupala jsem v Linole,obkládala Jarischovou vodou a sobě
dávala mokrý hadr na hlavu.
V 6 měsících nám Michalka onemocněla angínou s velmi těžkým
průběhem. Vystřídala mnoho druhů
antibiotik a my nevěděli, co dřív.
(do toho manžel pokládal novou
střechu až si po pádu položil
zlomenou nohu do sádry)
Po nemoci byl ekzém "ve svém živlu"
a vůbec nic nepomáhalo. Dcera se
v noci často budila a byla vůbec
celá nesvá. V prosinci jsme se těšili na náš první Štědrý večer.
Bylo to moc hezké - ve FN v Motole nás celkem rychle vyřídili a jeli jsme domů s náběhem na zápal plic.
Opět jsme léčili antibiotiky a nic
tak neprospělo ekzému, jako vysoké
teploty.
Přišlo jaro a Míše bylo dobře a
dokonce i ekzém se objevil jen
za ušima a na krku a na bříšku
a na zádech a na ručičkách - to
bylo fajn. Radovali jsme se, že
je Miška zdravá a těšili jsme se
na léto, jak si první léto užijeme.
Je pravda, že tentokrát nás ve
FN v Motole tak rychle nevyřídili
jako tomu bylo 24.12. Strávili jsme
běháním po všech možných odděleních
celý červenec a srpen. Důvodem byly
uzliny na lymfatických žlázách v
tříslech. Vylučovací metodou lékaři
dospěli k tomu, že se ta největší
uzlina musí co nejrychleji operativně odstranit. Tak jsme překonali i operaci. Člověk musí
v životě překonat však ještě horší
věci, i když se mu sebeméně líbí.
Nyní jsme v péči onkologického oddělení a věřte mi - jak bych si
přála jen to naše "milé" kožní oddělení.
Minulý týden jsem objevila další
bouličky, tentokrát na druhém třísle Michalky. A víte proč se
tam objevily? Protože se zhoršil
atopický ekzém a Míšino tělo takto
reaguje - zvětšením lymfatických
žláz. Teď nás čeká opět maraton
mazacích, koupacích a obkládacích
procedur a jako prémii k tomu -
sledování zda se opět něco nezvrtne
a z nevinné bouličky se nestane
nádor. Abych na ten atopický ekzém
moc nenasazovala - to samé se nám
může stát i při nachlazení atd.

"Nejdůležitější u všeho je pozitivní mysl a pozitivní přístup." To Vám jistě poradí každý lékař.
"To bude dobré, to nic není, to
zvládneš" - to Vám řeknou zase přátelé.
Vzpomeňme si na tyto věty až budeme
unavené vstávat k "drbajícím" se
dětem.
Opakujme si to všechno až
budeme promazávat ty rudé prasklé
skvrny ekzému a dítě nebude chtít držet.
Řekněme si to znovu až ta
drbna ze sousedství bude na celý
chodník řičet "to vaše dítě má
zas ňákou vyrážku, co?" a v obchodě
to dorazí krámská větou "to má asi
neštovice, ale sou ňáký divný...".
Opakujte si to do omrzení - pozitivní přístup, pozitivní přístup....že to nepomáhá? Já vím,
ale co by nám lékaři a přátelé pak
povzbudivého říkali?
Všechno si musíme vybrat až do dna
- a jenom sami. Nikdo to neudělá za
nás.
Příští týden frčíme za léčitelem.
Kdo vydržel dočíst až sem - prosím,
držte nám palce.
Já držím palce Vám všem, abyste
(když už je to tak) nerozšiřovali
počet oddělení, které navštěvujete
u lékařů.
Mnoho zdraví všem přejí
Míši

P.S. Zkuste si přečíst knihu od
Cyrila Scotta "Černý zázrak třtinová melasa" a také jsou zajímavé některé pasáže z knihy
"Zdravé bydlení" od V.Žerta.