Ja bohuzel nevydrzela. V sesti tydnech jsem zacala dokrmovat, musela jsem taky odolávat pribuznym a veta tchyne "Uz aby jsi nekojila, budu si deti brat" me dorazila (kdo to po ni chtel?). Mela jsem dite (deti) ve 30 a nechtela jsem je nekde odkladat. Tchyne mela dite v 19 za studii a dite (manzela) ji vychovavaly babicky, prababicka a myslela si ze u nas to bude taky tak. Byla jsem ve stresu (asi i poporodni deprese), v 8 tydnech jsem musela na vycisteni delohy, jelikoz mi pri cisarskem rezu nechali neco v deloze. Manzel me nepodrzel, taky moc nepomahal a tak jsem po prichodu z nemocnice (vycisteni) dala detem nutrilon, ktery uz dal manzel s tchyni. Musim ale rict ze deti byly spokojenejsi a ja si ulevila. A tak jsem se na kojeni tesila, mela jsem vse nastudovane i ohledne dvojcat, ale vse vzalo jine obratky. Kdybych nemela zadne potize a ze zacatku si mohla dovolit jen lezet a kojit tak by to slo. Jenze jsem nemela podporu ani od manzela, ktery naslouchal sve mame a chtel se deti spis zbavit a to mu nemuzu dodnes zapomenout. Ale kazdy jsme sveho stesti strujce. Deti jsou v pohode, zdrave, ale s manzelem mame problemy... Taky bych chtela rict, ze kdyz nejde kojit tak si hlavne nic nevycitat.
Předchozí