Přidat názor k článku Jak jsem kojila aneb náš boj o mléko

ahoj,

jestli bych vydržela u dvojčat, těžko říct. Přiznávám, že s naším skřítkem jsem si v šestinedělí říkala, že už další děti nechci, dokonce že nechápu, jak jsem vůbec mohla chtít mít děti. asi jsem měla "baby blues". naštěstí to už přešlo a už zase plánujeme mít tři prcky celkem. jinak s manželem nám to taky docela jiskří, právě kvůli tomu, že na můj vkus trošku moc naslouchá tchýni. dokonce se s rodiči domluvil už druhý den po porodu, že nám přijedou "pomáhat". momentálně jsme dlouhodo v zahraničí (naštěstí). odmítnout jsem nemohla, jednak už věc byla domluvená a jednak nechci bránit dětem ve styku s příbuznými. navíc moje tchýně je bohužel jediná babička, máma mi před rokem a 3/4 umřela. tchán je naštěstí velice hodný a pomohl, v případě tchýně jsem byla velmi ráda, že vypadla. sice trošku pomohla, ale psychicky jsem byla z její návštěvy dost vyčerpaná. věčně mi stála za zadkem a kontrolovala, jestli dobře přebaluju, koupeme, krmíme, sotva malý zaplakal už tam stála se slovy:"A copak ti zase dělají?" "A copak bysme chtělinkali?" apod. pronášela hlášky typu jako že vychovávat děti bude můj manžel (předat asi hned jak dokojím?!, že má malý křivé záda, protože ho nedáváme do zavinovačky, že švidrá (ani jedno není pravda, že máme nasadit tvrdou výchovu (nechat ho plakat, nebrat ho k nám do postele), že bude muset malý sportovat (v době její návštěvy měl 5 týdnů) apod. otevřeně jsem manželovi řekla, že je mi její návštěva velmi nepříjemná, a že doufám, že hned tak zase nepřijede. tchán za 3 týdny přijede znovu, tak doufám, že ho ta potvora nebude zase následovat.
Iva