Přidat názor k článku Jak jsem kojila aneb náš boj o mléko

Tak my (já + Vítek 11 měsíců) jsme si s kojením taky užili. Hned po problémovém porodu (Vítkovi vynechávaly ozvy a tak jsem porodila kleštěmi) mě dětská sestra dorazila větou " Vy s těmahle prsama kojit nebudete" a vysvětlila mi, že mám malou bradavku a Vítek se nepřisaje. V tom si ostatně notovaly všechny sestry na oddělení. A nasadily mi kobouček. Pravda je, že Víteček byl po porodu hypotonický a slabý a přisát se mu nechtělo, ale přes klobouček už mléko vůbec nevytáhl. A žádné sání= žádná tvorba mléka. Deprese obrovská a ještě mě nechtěli pustit z porodnice, měla jsem velký nástřih a špatně se mi hojil. Domů jsme odcházeli plně na Nutrilonu. Kojení mi zachránila moje maminka, která na mou žádost přijela, řekla, že nikdy neslyšela o ženské, která by nekojila, protože má "špatná" prsa a ať to zkusím bez kloboučku. Daly jsme si práci, ale Vítek se přisál, během 24 hod jsem měla tolik mléka, že mu to stačilo. A od té doby saje dodnes-:))) Proto jsem ráda, že existují i takové sestry, které 2 hodiny "bojují" s dítětem a snaží se,aby maminka kojila. Protože když se to ani pak nedaří, člověk si může říct, že udělal vše co bylo v jeho silách, ale prostě to nejde.