Přidat názor k článku Kojenci mají oblíbené barvy

Mám vnučku a vnuka, když byl malý, měl dlouhé vlásky a všichni se domnívali, že on je holčička a jeho sestřička klu, protože měla krátké vlásky. Jakmile jsme přišli na pískoviště, všichni o tom byli přesvědčeni. Nyní jsou vnučce 4 roky, jedna holčička, s jejíž rodinou se mladí kamarádí, má dlouhé vlásky a náušničky a moje vnučka by je chtěla taky. Pořád o tom mluví. Má vlásky ale hodně jemné, kdyby se nechaly delší, tak se zacuchávají. A kluk má naopak vlasy pevné. Je to zajímavé pozorovat, jak na každém dítěti se projevují některé geny po rodičích a prarodičích, ba i v chování. Co se týká růžové barvy, tak druhá babička upletla růžový svetřík a ten si nyní vnučka velice oblíbila. Vnukovi jsou 2 roky a ten už se zase rozhoduje, jakou si vezme čepici. Když dostane miminkovskou, zahodí ji a chce kšiltovku. Nerozhoduje podle barev, ale podle tvaru a typu oblečení. Vnučka už zase pozoruje, jak se k sobě barvy hodí, když má třeba modré tričko, chce stejný odstín ponožek apod. A přitom nelze říci, že by ji to učili rodiče, toho si všímá sama od sebe.