Kojenci mají oblíbené barvy

Anna Franklin z laboratoře Surrey Baby Lab zkoumala 250 kojenců a zaměřovala se právě na jejich barvové preference. Podle ní existuje rozšířený mýtus, že novorozenci jsou barvoslepí. Barevné vidění se však během raného věku dítěte zdokonaluje. V rámci výzkumu použila Franklin množství testů, aby zjistila, jak nejmenší děti vnímají barvy a jaké z nich mají nejraději.

Jeden z testů spočívá například v tom, že dítěti je prezentována na monitoru počítače opakovaně jedna barva. Ta je po čase nahrazena jinou barvou a sleduje se, zda při této změně dítě zpozorní. Jindy se používá speciální kamera, která byla původně vyvinuta pro potřeby testování pilotů RAF. Ta je schopna zaznamenat oční pohyby dítěte a tak umožňuje zjistit, na kterou ze dvou barev se dítě dívá nejdéle.

Zjistilo se, že když je dítěti prezentována modrá barva a po čase jiný odstín modré, dítě je považuje za identické a začne se nudit. Avšak pokud je modrá vystřídána zelenou, dítě zpozorní a začne se znova dívat. Podle Franklin z toho můžeme vyvodit, že děti jsou si vědomy toho, že existují různé odstíny téže barvy (tedy odstíny spadající do jedné kategorie).

Když se dětem ukazují dvojice barev, mají tendenci dívat se nejdelší dobu na modrou, červenou, purpurovou a oranžovou. Nejkratší dobu naopak věnují barvě hnědé. Pokud je hnědá prezentována ve dvojici s jinou barvou, dávají děti nejčastěji přednost této jiné barvě. Podle Franklin to může znamenat, že pro nejmenší děti je nejméně oblíbenou barvou hnědá.

Některé děti dávají výrazně přednost jedné barvě, zatímco jiným dětem se líbí i několik barev. Franklin ovšem zdůrazňuje, že se jedná o předběžné nálezy, které se opírají o údaje získané na vzorku přibližně 30 dětí ve věku 4-9 měsíců. Její tým na výzkumu dále pracuje. Cílem výzkumu je zjistit, co rozhoduje o tom, že některé barvy jsou pro děti atraktivní, zatímco jiné nikoliv. Je jas, sytost barev, anebo specifická barevného spektra?

Franklin by také ráda zjistila, zda záliba v určitých barvách mění s věkem a zda je něco pravdy na stereotypu, podle kterého dívky preferují růžovou a chlapci modrou.

Preferencemi barev u batolat se zabývala také Nicola Pitchford z Nottinghamu a její kolegyně Kathy Mullen z McGill University v Kanadě. Podle Pitchford začínají děti barvy chápat a pojmenovávat zhruba ve třech letech a některé z nich se učí dříve než jiné. Bývají to obvykle barvy, které mají nejraději, zatímco hnědou a šedou barvu, které dětem líbí nejméně, se obvykle děti naučí pojmenovávat nejpozději. S tím koresponduje skutečnost, že hnědou a šedou barvu zřídkakdy zmiňují rodiče a málokdy se vyskytuje v dětské literatuře a filmech pro děti. Základní barvy zmiňovány častěji než barvy sekundární (růžová, oranžová apod.), zdá se však, že děti se tyto sekundární barvy naučí stejně rychle jako barvy základní. Musí tu být tedy nějaká "skrytá" příčina.