Radujte se s námi z té veliké slávy!

Téma křtin samo vytanulo jako aktuální, když jsem čekala Jeníka v břuchu. Při tomto rozhovoru mu nesmazatelně přibylo jméno Šimon. Ale opět, jak šel čas, tak k samotnému aktu nedocházelo - obě naše dětičky vymyslely báječnou bojovku "přežijí rodiče naši nespavost a pubertu nebo nepřežijí?" - a my s manželem opravdu bojujeme o holé přežití (ostatní rodiče nespavců a pubošů jistě vědí, o čem hovořím)!

Aktuální se křtiny staly ve chvíli, kdy manželův motorkářský klub oznámil zahájení letošní sezony ve spojení se mší v kostele. Spouštěcím faktorem byl také datum - 5.4. - což je datum našich zásnub a narozenin naší dcery. Nebýt těchto "silných argumentů", asi bych tuto hurá - akci zatrhla hned v počátku!

Stejně tak nebylo snadné přesvědčit pana faráře a budoucí kmotru, že akt nebo-li svátost křtu (stejně jako svátost manželství) bereme vážně a jsme si vědomi závazků z něj vyplývajících.

Den D jsem nemohla dospat - po dnech organizování:

• sezvat rodinu a přátele (a dokolečka poslouchat VY JSTE SE ZBLÁZNILI!)
• zajistit místo pro společný oběd - a dva dny před nám oznámili, že objednávku ruší! Takže honem najít náhradní hospůdku!
• vymyslet kombinaci na spaní v našem nejmenším domečku na světě - a k tomu potřebný počet matrací, postelí a lůžkovin (bojová hra, kdy mi kamarádka zanechala skládací lůžko za vrátky a odjela - a já z obav, aby sousedi nevolali policii, že se k nim někdo vloupává, jsem na místě zanechala poděkování ve formě lízátka:o)
• zajistit plnou lednici pro slavící rodinu doma
• vymyslet schéma "kdo s kým a kde v autě"
• nalézt cestu kudy tudy, když děda nemá dálniční známku
• zajistit oblečení pro křtěňátko - nejdříve v barvě bílé a následně změna na "motorkářskou výstroj" - tímto děkuji kamarádkám z okolí za ochotu a pružnou reakci na změnu požadavků
• koupě té nejfantastičtější motorkářské pidi-bundičky - a její včasnou přepravu na naši adresu - tímto děkuji prodávající za úžasnou vstřícnost k neznámé osobě
• zajištění oblečení pro zbytek rodiny - nejdříve slavnostní - následně sladěné k motorkám
• zajištění dostatečného množství "křupek" pro křtěňátko - nejen na tu dlouhou cestu do kostelíka a zpět - ale i na samotný akt křtu - protože když je co žvýkat, nebývá tak silný důvod revat (a že v kostele by se to rozléhalo!)
• zajistit fotografa k našemu foťáku
• pokusit se zajistit kameramana k "jakési" kameře, kterou se nám také podařilo zapůjčit
• sehnat nepodstatnou a přesto důležitou součást křtu - třílitrovou speciální lahev Myslivecké, která byla požehnána a je určena na 18.narozeniny křtěňátka
• a určitě jsem zapomněla na milion dalších drobností….

jsem opravdu mlela z posledního….

Jeník - křtěňátko se vyspal dorůžova. Postupně jsme probudili zbytek rodiny a na povel jsem je donutila se nasnídat a připravit. Brzdou se stal švagr, který "jaksi nestihl vlak", protože to metro jezdí o víkendu přeci jenom méně často než ve všední den! Dědovi byla zakoupena dálniční známka. Tatínek si přivezl motorku - protože i té musí být požehnáno na další sezonu. A mohli jsme vyrazit!

Ale ouha, Jeník chytil hned při rozjezdu auta "řvavou nemoc" a řval a řval a řval více jak hodinu, než se mi podařilo na dálnici najít benzínovou pumpu, kde jsem si ho vzala do náručí, uklidnila, napojila, nasytila, aby se mohlo pokračovat dál! Mezitím jsme ztratili a zase našli tatínka na motorce a zároveň jsme neustále hlídali dědu, který jel "v koloně" za námi, ale pro něj je rychlostní omezení na dálnici naprosto zbytečné!

Křtěně se uklidnilo a dokonce 2 minuty před dojezdem ke kostelíku usnulo! Na pouhých pět minut - ale usnulo!

Na místo konání jsme dojeli tak akorát, abychom si stihli něco povědět k organizaci slavnostního aktu a už se začaly sjíždět motorky s ostatními účastníky akce.

Celá slavnost - jak křest, tak mše - byla prostě nepopsatelná! Ještě teď mě mrazí při vzpomínce na tu atmosféru, která tam vládla! Křtěňátko se umoudřilo a zchruplo do usměvava a po celou dobu se na nás, na fáráře i na zbytek účastníků kouzelně uculovalo. I když závěr mše už jistily "křupky", které konzumovalo ve velkém!

Na závěr farář požehnal nejen zlatému křížku a motorkám, ale i té tolik sháněné třilitrové Myslivecké! A Jeník dostal krásné dárky od kamarádů motorkářů.

Motorkáři se přemístili k pokračování zahajovacího procesu sezony do místní hospůdky a naše malé společenství se jalo přemístit na objednaný oběd kousek od domova. Křtěňátku otrnulo a zkusilo na nás stejný řvací koncert jako při dojezdu tam, ale naštěstí už jen v kratší verzi!

Oběd se podařil - prohlížely se fotky, fotily se další, prohlížel se záznam kamery, zasytili jsme hladové, napojili žíznivé, přebalili počůrané-ho a byl tu konec. Rodina se rozjela zpět do svých domovů, křtěňátko se chystalo do hajanova a zbytek, co zůstal, pokračoval v oslavě narozenin táty a starší dcery.

Byl to krásný den. Slavnost, kterou ještě nikdo nikdy neviděl. Náš syn bude mít nádhernou památku na své přijetí do církve i do společenství "bláznů" motorkářů. Díky všem za to, že tam byli s námi. Díky všem, kdo nám méně či více přispěli k hladkému průběhu tohoto důležitého dne pro nás i pro našeho syna. Děkuji rodině i ségře Martince, že přežila, byť to bylo hroooznýýýýýý!