Máme doma anděla

I u nás doma se všechno točí okolo našeho nejmladšího syna. S obdivem musím konstatovat, že má fantastickou manažerskou schopnost zaměstnat všechny členy naší rozvětvené rodiny. Nutno podotknout, že se na tuto funkci pilně připravoval půl roku.

V momentě, kdy se naučil sedět, pěvně uchopil otěže svého kralování. Při jídle v dřevěné židličce rozhazoval ručičkami tak hbitě, že jsem nestihla uhnout s miskou s polévkou. A určitě si vybíral i pokrm, takže špenát létal nejčastěji. Nevěděla jsem, co mám dřív zachraňovat, moje kalhoty, broučkovo tričko nebo stěnu v kuchyni.

Abych uvařila oběd, což byla ostatně jediná pracovní činnost, kterou jsem stihla, snesla jsem před našeho krále různé vařečky a misky, aby se zabavil. Zabavil se mimo jiné i tak, že hbitě vystrčil nožičku ze židličky, opřel se do stolu a já se k němu střemhlav vrhala, protože se jeho trůn postavil na zadní.

Zakrátko se mu sezení znudilo a tak se začal v postýlce stavět. To ale znamená, že musíte být u něj, neboť stále padá. V obýváku jsem mu proto vytvořila hrací koutek s nadějí, že si vyhraje se svými hračkami, bohužel jsem místo vybrala u sedací soupravy a konferenčního stolku. No, chyba. Hračky ho již nezajímaly, vždyť je lepší zábava šplhat se do výšek. Inu, nemá malé cíle, říkala jsem si večer, když jsem měla ruce vytahané jako opice.

Venku se oteplilo, vyhodila jsem fusak z kočárku a pro jistotu namontovala kšíry. Už jsem se těšila, jak bude děťátko zírat na přírodu a auta a já si budu spokojeně vykračovat a klábosit s ostatními maminkami. Brouček měl ale jiný plán – po usazení do jeho vozu se přehnul směrem k zemi a takto vydržel celou procházku. Zřejmě se musel přesvědčit o technickém stavu koleček.

A co teprve elektronika, to je jeho parketa! Ovladač od televize najde velice rychle a ještě rychleji tam cosi namačká a já jsem v koncích, jediné co zvládnu, je vypnutí bedýnky.

Když jsem známé dopisovala mail na PC, naše kotě se probudilo a já si říkám, nevadí, tu větu dopíšu s tebou v náručí. Sotva jsem se s ním posadila ke klávesnici, jeho ručičky provedly takovou operaci, že počítač zvláštně ztuhnul a vypsal podivnou hlášku. Mail už jsem nedopsala.

Ještě chcete vědět, jak si sedmiměsíční dítě volá mobilem se svým vlastním tatínkem? I to je pravda pravdoucí, žádný výmysl.

Jsou to asi dva dny, co naše kotě začalo úspěšně lézt. Ve vteřině byl pryč a můj skok se podobal skoku fotbalového brankáře, který chce chytit míč. Musím se co nejdříve mrknout na nějaká fotbalový zápas, ať pochytím něco od našich borců.

Ano, celá rodina je již téměř osm měsíců v pohotovosti, ale když Tydlínek spinká, jeho tvář se podobá andělu. Kudrnaté, blonďaté vlásky, odevzdaný, bezbranný výraz. Je to náš poklad, který čerpá energii, je to opravdu anděl.