O vyjadřovacích schopnostech mého prvního milence

Nechci tě, čtenáři, dlouho obelhávat. Ve skutečnosti zůstanu po celou dobu této povídky svému muži naprosto věrná. Takže kdo čekal milostné pikanterie, ať sáhne po jiné četbě. Pro ostatní začnu na začátku - porodem.

Můj muž byl "u toho". A přineslo to spoustu výhod. Například jsem si to mohla protáhnout - doslova mě přemlouvali, ať to pozdržím, aby to tatínek stihl doběhnout a přitom se mnou sepisovali vtipný dotazník s otázkami typu: Jaké je nejvyšší dosažené vzdělání otce? Jednu výhodu jsem však nečekala, překvapila mě. Doma jsem se po několika týdnech omlouvala, že si stále ještě nejsem jistá, jestli s ním mám vlézt do postele (ani napoprvé jsem s tím nenadělala tolik cavyků). Bylo to samozřejmě obrazné, protože ve skutečnosti jsem s ním i s miminkem do postele lezla několikrát denně, cíl byl ovšem jasně vytčen: Nakojit a co nejdéle spát. Tak tedy po mých omluvách muž jen odvětil: "Víš, já jsem tak nějak pochopil, k čemu ty ženský jsou ve skutečnosti udělaný, tak se neomlouvej, teď jseš tady hlavně pro mrňouse." Chvíli jsem v zajetí rozbouřených hormonů váhala, mám-li se urazit a začít brečet jako obvykle, ale nakonec jsem se přiklonila k tomu, že mám báječného muže plného pochopení a šťastně se usmála. Muž tedy ještě chvíli počkal.

Dočkal se a náš život plynul v rytmu kojení. Po roce byl synek za značných protestů odstaven a všecko všecičko, co na mně zbylo hezkého (a byla to žalostná bilance), mohlo být navráceno mému muži. Jeho sok si své postavení začal budovat nenápadně. Když upadl, nebo ho někdo majznul bábovičkou, přišel se ke mně přitulit. A nepozorovaně, zlehýnka, vstrčil svou ruku do výstřihu, kde ho čekaly dvě dobře známé jistoty, kterým mohl důvěřovat.

Což o to, naše pokroková doba unese leccos, rozhodla jsem se tedy, že bude muset unést i tuto podívanou. Syn to zřejmě potřebuje, a tak mu nebudu bránit. Syn to zřejmě potřeboval stále častěji, takže postupně vznikala černá listina míst, kde tato činnost nebyla tolerována: uzenářství, fronta na poště v den vyplácení důchodů, vlak, byt mého konzervativního bezdětného kamaráda Doda. Dobrá, řekl si synek v duchu, protože nahlas uměl říct jenom čiči a bů, tak tedy přitvrdím. A začal vyžadovat svou jistotu při usínání. A aby nám vysvětlil, jakou pro něho má důležitost, zařadil do svého slovníku kromě čiči a bů ještě pupi, pupi, což znamenalo jediné. Prsa, prsa.

Stala jsem se zdrojem obveselení blízkých přátel a důvodem nesouhlasně sevřených úst mé maminky. Můj muž poprvé utrousil poznámku, že už na mě v posteli čeká milenec. Bojovali jsme oba, syn i já, a snažili se uhájit své pozice. Já mu zakázala osahávat mě za bílého dne, on se to rozhodl vyrovnat tím, že mě osahával celou noc. Pokud jeho ruce nic nenašly, začal vřískat: Pupi! Pupi! Kvalita našeho manželského života začala znovu klesat a můj "milenec" měl v naší posteli nejen své pevné místo, ale i jakási pochybná práva.

Techniku měl příšernou. Uznával jedině přístup výstřihem, čímž mě často navíc škrtil a sobě vyvracel ruku. Začala jsem v noci vykřikovat hesla: "Chyť se pořádně a nevrť se!", nebo "Nestačí ti jedno?!" a "To jsou moje prsa!". Ve chvílích, kdy tvrdě usnul, jsem se přesouvala ke svému odstrčenému muži, aby nás nejdéle do deseti minut přerušil výkřik Pupi!, který hrozil přerůst do jekotu, nebude-li okamžitě uspokojen. Synek nám zkrátka přerostl přes hlavu.

Teď jsou mému synovi roky dva. Slovní zásobu si rozšířil na celkem asi dvacet těžko identifikovatelných slov. Jen jediné kvalitativní zlepšení nastalo. Místo "pupi" začal říkat "pesa". Kočka zůstala "čiči", kráva "bů". Má dvě oblíbené knihy. O medvědí rodince, a pak tu, ve které jednou náhodou našel na straně 26 obrázek nahé ženy. Osahávat moje prsa má už definitivně zakázáno, ale chodí se na ně alespoň kouknout, když se koupu. Ze spaní sice občas ještě vykřikne "Pesa!", ale místo prvního milovníka patří zase mému muži.

Syn si teď bude muset dlouho počkat, než doroste a najde nový, krásný pár prsou, který bude k dispozici jen a jen jemu.