Jojo...

Tak to taky znám....mladšímu synovi teď bude 21 měsíců, v této době u staršího právě probíhalo odstavování (kupodivu nakonec vešlmi hladce, byť o pár týdnů dřív jsem se (i s celou rodinou) hrozila, že ho budu kojit ještě v první třídě), přes den už je to i s ním celkem v pohodě, jeho občasné "cicat" podpořené mohutným, často několikanásobným "puošíš" včetně příslušného mušího šmidlání pacičkami se mi daří odbývat formulkou "až po obědě" případně "až po večeři". Dokonce se mi ho i daří vydírat - "chceš cickat? Musíš...(poslouchat, papat večeři...)
Když už dojde na věc, pomáhá mi odhrnovat svršky, druhý zdroj šmudlá rukou (což už fakt nesnáším), krotí se u toho jako žížala (což je dost bolestivé), co chíli se dožaduje výměny zdroje "tady, tady", odhrnujíc svršky i z druhé části poprsí.
Není tedy divu, že při posledním manželově pokusu o milostnou předehru už jsem vypěnila a s jekotem "kozy, kozy, furt jenom kozy, všichni jste stejný a já už jsem ožraná jako stará psí kost!!!"
(nu, manžel naznal, že s něžnostmi tohoto typu si bude muset počkat až do odstavu).
Ovšem hlavní zábava přichází v noci...už dávno je pryč doba, kdy se odrůstající miminko vzbudilo na noční kojení jen dvakrát nebo dokonce jednou za noc. Pláč doprovázený zmámým "cicat" se ozývá asi tak co hodinu, když se nemám ke splnění požadavku ihned, podporuje jej opět svým "puošíš", a když se ho snažím umírnit (cickal si před chvílí), začne se vztekat "joooo, cicat, cicat!!!!"...aby byl klid a nerušili jsme ostatní (spíme všichni v jedné cimře), prso tedy vytáhnu a usínám...malý terorista se přicucne, mnohdy ani nepije a ještě jen tak koutkem často vycedí "pipipi", což je signál k vyprávění Kuřátka a obilí. Už ji umím i ze spaní, většinou už ani nevím, že mluvím, ještě než nebohé kuře dojde k ječmeni No a nad ránem už prso z pusy vůbec nepouští, ale je to jediná šance, jak zůstat v posteli alespoň do půl osmé
(jsme taková soví rodina....lépe řečeno, děti by nespaly vůbec, já pořád)