Trik

Petkrat jsem uspesne pouzila tentyz, cimz to samozrejme nikomu nenutim. Detskou postylku, takovou tu uplne obycejnou, jsem dala na nejnizzsi polohu a stahovaci postranici pristavila tesne vedle sve postele, z druhe strany, nez lezi muj muz. Tak jsem dosahla toho, ze mimino mi lezi bezprostredne u ruky, prsa a ostatnich nalezitosti, lec ve vlastni posteli.
Na usinani postranice vzdycky nahore, kdyz jsme si sli lehnout my, sundat preventivne dolu a kdyz deti povyrostly, nechavala jsem ji nahore i pres noc.
Kdyz cas dozral, postylka i s obsahem se prestehovala do detskeho pokoje a bylo (pravidelne jediny, kdo z toho mel separacni uzkost, jsem byla ja, mimino se vzdy tesilo za "velkejma".
Mozna je to staromodni, nevim, ale mame s muzem rodicovskou postel jako misto, kam se smi jen na pozvani (treba o vikendu rano povidat a mazlit, nebo pri nemoci, kdyz je hodne zly sen atd..), ne samozrejme a kdykoliv a vlastne to plati pro celou loznici. Povazuju to za maximalne prakticke a manzelstvitvorne:) opatreni.
Dalsi vyhoda "prifarene" postylky je, ze kdyz mimino v noci obsluhuje muz, staci si jen vymenit strany postele.
Pokusy o "prsni teror" jsem zazila jen jednou, ale byla jsem zla a vzala to jako popud k odstaveni osmnactimesicniho teroristy. Pouzila jsem metodu Dr. Paulove a jela na tyden na ozdravny pobyt s aerobikem, kdyz jsem se ozdravena vratila, jednou jsme si rekli, ze mliko uz neni, kupodivu to prijal stoicky.