Ze života

Směju se, až mi tečou slzy! Opravdu vtipné, hlavně když se mě to netýká. Ne vážně - kdybych to četla před 13 měsíci, než jsem porodila svého synka, považovala bych pisatelku za úplně nemožnou matku, teď už jsem životem (synem) poučena, dítka jsou zkrátka potvory chytlavý, Danečkovi taky stačí málo - výborné jsou např. čas od času se opakující nápady, že ve dvě v noci už spát nebude, vůbec nikde a nijak, ani v naší posteli, ani u prsa(!!! tak hluboké bylo mé nevyspání), leda když ho budu soustavně potřepávat - po první noci, kdy se ho pokouším všelijak uspat v domnění, že ho třeba trápí zuby, bříško, zlý sen atd., to pak trvá zpravidla další dvě, kdy se vzteklým řevem domáhá svých přirozených práv, než pochopí a srovná se do normálu. U druhých matek jsou ty historky ovšem nepoměrně vtipnější:)