Pláč je v prvních měsících života dítěte jediným způsobem komunikace. Pomocí pláče nám dítě říká, že něco potřebuje. Může mít hlad, mít mokrou plenku, může mu být horko, chladno anebo ho něco bolí či má horečku. Někdy dítě pláče, protože potřebuje uvolnit vnitřní napětí nebo vyžaduje vaši blízkost.
Doba, kterou dítě stráví pláčem, závisí na věku, zdravotním stavu a temperamentu dítěte. Dítě ve věku 6 týdnů pláče průměrně 3,5 hodiny denně. Když dítě pláče dlouho a je těžké ho utišit, může to u rodiče vyvolat pochybnosti, zda je schopný se o dítě postarat. Nedostatek spánku a jiné stresové faktory často zvyšují pocity bezmoci a frustrace. A tehdy se rodič, či jiný opatrovatel, může uchýlit k řešení, o kterém ani netuší, že je pro dítě životu nebezpečné.
Shaken Baby Syndrome neboli syndrom třeseného dítěte se vyskytuje v jakémkoliv věku, ale nejčastěji u dětí mladších jednoho roku. Nejmladší dítě, u kterého byl syndrom diagnostikován, byl osmidenní novorozenec.
Rozzlobený a frustrovaný dospělý může na pláč dítěte, ve snaze ho utišit, zareagovat jeho zvednutím a zatřesením, přičemž si neuvědomí nebezpečí tohoto konání. Kritická je především situace, kdy je nutné ke křičícímu a neklidnému dítěti v průběhu noci soustavně vstávat. Kromě pláče mohou být spouštěcími okamžiky i potíže při krmení dítěte. Ublížit dítěti však není úmyslem osoby, která se o dítě stará. K přehnané reakci ze strany opatrovatele dochází častěji u impulzívních osob, které se cítí v péči o dítě přetížené nebo bezradné. Nejčastěji se "násilí" vůči dětem dopouští otec dítěte, matčin partner nebo opatrovatelka. Při zatřesení může dítě přestat plakat, což bývá často mylně považováno za uspokojivou reakci, proto k takovému zacházení ze strany dospělého dochází opakovaně.
Osobitou rizikovou skupinu tvoří předčasně narozené děti, které strávily delší dobu na jednotce intenzívní péče. Po propuštění z nemocnice jsou vystaveny mnohem většímu riziku syndromu třesení než donošené děti. V důsledku nedonošenosti mohou mít atypické známky chování, proměnlivé vzorce spánku, neschopnost sebeuspokojení a problémy s příjímáním potravy. Také se snáze unaví, nedokážou usnout, často se budí, nedají se utišit a nejsou schopny uspokojivé interakce s opatrovatelem. Jejich rodiče, kteří se vyrovnávají s předčasným porodem, často trpí frustrací, depresemi i zlostí. Navíc, pokud byli svědky resuscitace svého dítěte na jednotce intenzívní péče, kdy lékaři prováděli stimulaci dýchání při apnoických pauzách, mohou nabýt mylného přesvědčení, že třesení je vlastně podobnou formou stimulace.
Jestliže opatrovatel drží dítě za ruce nebo trup a opakovaně s ním třese dopředu a dozadu, může mu velmi ublížit. Krční svaly dítěte nejsou dostatečně silné na to, aby udržely hlavu, která je největší částí dětského těla.
Prudké třesení způsobuje poškození mozkových cév a mozku dítěte. Dětský mozek je velmi náchylný ke zraněním. Lebku dítěte lze přirovnat ke skořápce vajíčka a mozek ke žloutku. Při třesení vajíčkem (dítě) dochází k úderům žloutku (mozek dítěte) o stěny skořápky a to mění konzistenci žloutku a poškozuje jeho vnitřek. I otřesy, které trvají jen několik vteřin, tak mohou způsobit poškození cév, které způsobí krvácení do mozku a v prostoru mezi mozkem a lebkou, krvácení do sítnice, otok mozku. Dítě se po určitý čas po třesení může jevit v pořádku. Prvními příznaky jsou podrážděnost, letargie, spavost, odmítání jídla, zvracení, rozšířené zornice, dýchací obtíže, křeče, nebo naopak, snížený svalový tonus, nehybnost a neschopnost zvednout hlavičku. Stav dítěte může připomínat jen běžnou virózu. Avšak 25 % případů končí smrtí. V ostatních případech může hrubé třesení způsobit trvalé poškození mozku, epilepsii, ztrátu sluchu, slepotu, mozkovou obrnu, poškození míchy, mentální retardaci, poruchy učení, poruchy spánku.
Hovoříme o syndromu třesení dítětem. Vyskytuje se v jakémkoliv věku, ale nejčastěji u dětí mladších 1 roku. Nejmladší dítě, u kterého byl syndrom diagnostikován, byl osmidenní novorozenec.
Dětský mozek je velmi náchylný ke zraněním. Lebku dítěte můžeme přirovnat ke skořápce vajíčka a mozek ke žloutku.
Diagnostika tohoto syndromu je velmi náročná, pokud se nenajde někdo, kdo poskytne přesný popis událostí. Lékař bez této informace nemusí příznaky u dítěte vyhodnotit jako následek SBS. Rodiče nebo opatrovatelé sice někdy říkají, že dítětem zatřásli, aby ho resuscitovali, ale obvykle nepřiznají, že dítětem třásli z důvodu vlastní frustrace.
Máte-li podezření, že jste vy nebo někdo jiný s dítětem třásli, ihned kontaktujte rychlou lékařskou pomoc nebo okamžitě vyhledejte pediatra a řekněte mu o vašem podezření. Lékař podle potřeby zabezpečí neurologické a oftalmologické vyšetření, ultrasonografické vyšetření mozku, rentgenové vyšetření, CT vyšetření nebo vyšetření magnetickou rezonancí.
Syndromu třeseného dítěte lze předejít tím, že se budete vyhýbat situacím, které by mohly dítě ohrozit, naučíte se reagovat na jeho pláč a mít pod kontrolou vlastní hněv a pocit bezmoci. Pláč dítěte neznamená, že vaše dítě zlobí, že se na vás hněvá nebo že jste špatní rodiče. Zůstaňte v klidu. Frustrovaný nebo rozzlobený rodič jen těžko dítě uklidní. Nejdříve se pokuste zjistit, co vyvolává pláč vašeho dítěte. Ujistěte se, že je postaráno o všechny jeho potřeby. Zkontrolujte dítěti plenku, nabídněte prs nebo láhev. Zkontrolujte, zda ho netlačí oblečení či zda mu není zima nebo horko. Možná mu rostou zoubky, potřebuje si odříhnout nebo trpí kolikou. Dítě může plakat z nudy nebo může být naopak přestimulované, unavené, mít strach z hluku, světla, cizích lidí. Pokuste se dítě uklidnit. Zhasněte světlo, přiviňte ho k sobě, něžně šeptem k němu mluvte, jemně ho houpejte, procházejte se s ním, zpívejte mu nebo mu pusťte uklidňující hudbu. Nabídněte mu dudlík nebo jiné rozptýlení, dopřejte mu teplou koupel, masáž bříška nebo zádíček. Možná ho uklidní monotónní zvuk zapnutého vysavače nebo pračky. Pokud nic nefunguje, položte dítě na bezpečné místo do postýlky, zavřete dveře a každých 5 minut ho zkontrolujte.
Je třeba myslet na to, že dítě, které nepřiměřeně pláče, může být nemocné a měl by ho vyšetřit lékař. Jestliže ani návštěva lékaře neodhalí důvod neutichajícího pláče a cítíte, že začínáte být nervózní nebo rozzlobení na vaše dítě, zavolejte přátelům nebo příbuzným a promluvte si. Požádejte je, aby vám přišli děťátko pohlídat, abyste si mohli odpočinout.
SBS se neobjevuje po běžných denních aktivitách, běžných hrách ani po něžném pohupování. Přestože nebyla potvrzena souvislost mezi SBS a vyhazováním dítěte do výšky při hře, takovéto zacházení je pro dítě rizikové z hlediska možného pádu a vážného úrazu. I když k SBS dochází většinou následkem nevědomosti rodičů, z právního hlediska může být SBS hodnocený jako týrání dítěte s následky pro zodpovědnou osobu. Frekvence výskytu SBS je dobře zdokumentovaná především v USA, kde se eviduje až 50 000 případů za jeden kalendářní rok. V zemích Evropské unie statistiky tohoto syndromu zatím chybějí. V České republice je informovanost velmi malá, protože chybí jednoduchý propagační materiál, který by rodiče na SBS upozorňoval a ve kterém by zároveň byly uvedeny vybrané zásady týkající se prevence SBS u dětí.
Babiččin slib je skutečný příběh Janet Gereeové, která přišla o svoji milovanou vnučku. Důvod?
SBS - synrom třeseného dítěte. Tento příběh inspiroval již mnoho lidí, kteří se snaží bojovat proti týrání dětí. Janet si slíbila, že bude bojovat za větší informovanost rodičů o SBS, a všem vzkazuje: Podporujte povědomí o SBS a jeho prevenci:
Vždy jsem si myslela, že týrání dětí je něco, co se v naší rodině stát nemůže, ale věřila jsem tomu jen do té doby, než nastal ten hrozný den...
Byl to normální čtvrtek jako každý jiný a já jsem vůbec netušila, že dnes se můj život a život všech, které miluji, obrátí vzhůru nohama.
Zavolala mi moje dcera Nicol. Plakala tak usedavě, že jsem jí zpočátku vůbec nerozuměla. Když se mi ji podařilo trochu uklidnit, nemohla jsem uvěřit vlastním uším. "Mami, Kimber je v nemocnici na jednotce intenzívní péče. Je v kómatu a doktoři říkají, že možná nepřežije noc. Říkají, že byla týraná, je to něco, čemu se říká syndrom třesení dítětem, a že to udělal Chris!"
Kimber byla moje 6týdenní vnučka a Chris byl její otec. Cítila jsem se, jako by mě někdo kopnul do břicha, prostě jsem tomu nemohla uvěřit. Ale omyl to nebyl, naše Kimber se skutečně stala obětí SBS.
Když jsem v nemocnici vnučku zahlédla, nemohla jsem tu nádhernou holčičku, kterou jsem před krátkými šesti týdny viděla přicházet na svět, poznat. Byla napojená na různé hadičky a přístroje, které ji držely při životě. Její prognóza byla velmi slabá a lékaři nepředpokládali, že někdy nemocnici opustí. Ale Kimber byla bojovnice!
Nemocnici opustila a téměř tři roky tvrdě bojovala o svůj život. Měsíc před svými třetími narozeninami svůj boj vzdala. Zemřela mi v náručí.
Svůj krátký život prožila slepá, s mozkem nefunkčním na 67 %. Nikdy nepřekročila vývoj měsíčního miminka. Nikdy nechodila ani nemluvila, nikdy si nehrála na pláži a nikdy nečekala na Ježíška. Nikdy neviděla lásku ani bolest v maminčiných očích ani to, jak moc ji milovala její babička. Její otec neseděl ve vězení za to, co jí udělal, ani jediný den. Navzdory námitkám mu soudce udělil pouze podmínku. Zakrátko se znovu oženil, má další tři děti a žije spokojeně, jako by se nikdy nic nestalo...
Někdo kdysi řekl: Nejjednodušší způsob, jak se vyvléci z vraždy, je zatřást miminkem. To se však musí změnit!
Moje dcera strávila tři roky péčí o postižené, hendikepované dítě. Lékaři, terapie, sociální úřad, soudy - to všechno hltalo její čas. Přitom se ještě starala o Kaylu, Kimberlinu starší sestru, velmi bystré malé děvčátko. Nemohu ani vypovědět, kolikrát moje dcera usínala s pláčem, jak ve svém mladém věku ztratila víru v lidi a schopnost být šťastná. Časem se její stav zlepšil, ale už nikdy nebyla taková jako předtím.
Kayla svoji sestru milovala a stále nechápala, proč musela tak brzy odejít do nebe.
Skutečnou tragédií je, že k tomuto nikdy nemuselo dojít, kdyby se věnovalo více pozornosti prevenci a vzdělávacím programům. Jednou dvakrát jsem slyšela o SBS, ale nikdy jsem si nemyslela, že těch pár vteřin může mít tak zničující následky.
Když se Kimber narodila, jako mnoho pyšných prarodičů jsem ji držela v náručí a přemýšlela o její budoucnosti: o prvním dni ve škole, o maturitě, o tom, jak bude žít svůj život. Ale kvůli jedné chvíli frustrace, jen proto, že malá nepřestala plakat a její otec to nezvládl, jsme o to všichni byli ošizeni.
A proto vás všechny prosím:
Nikdy, nikdy, nikdy, nikdy netřeste miminkem!
Získejte předplatné i dárek z MÁMA a já! Objednejte si v období od 29.3.2007 do 27.4.2007 na jeden rok předplatné časopisu MÁMA a já a získejte automaticky dáreček - kačenku do vany od firmy The First Years. Časopis si můžete předplatit i prostřednictvím internetu zde.
Poslední fotky z emailového průvodce rodičovstvím.
Emailový průvodce rodičovstvím je zdarma pro všechny rodiče od početí do 6 let věku.
Těhotenství |
Dítě |
(C) 1999-2018 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.
Publikační systém WebToDate.