Přidat názor k článku Jak jsem kojila aneb náš boj o mléko

No, vzhledem k bezpohlavní přezdívce nedovedu odhadnout, jestli máš mateřské zkušenosti... Z tónu tipuju, že spíš asi ne. Tvůj argument s homosexuály vypadá na první pohled krásně logicky, ale bohužel nezohledňuje rozhozenou psychiku po porodu.
Po týdnech, kdy do těhotné ženy hustí knihy, předporodní kurzy apod. informace typu: kojit co nejdéle je jedině správné, plačící miminko potřebuje především laskavé objetí (mohla bych pokračovat, však to všechny známe, že), dostaneme do náručí miminko a jsme tak PEVNĚ odhodlané ho kojit do batolecího věku, že - že to prostě nejde. Nechápu ten princip, ale já sama jsem toho důkazem.
Prvorozeného Davídka jsem přivedla na svět s výše zmíněným odhodláním. Přes veškerou snahu, kterou jsem nepochybně lezla okolí na nervy, nám ve dvou měsících nezbylo než koupit lahvičky a Nutrilon, protože mu začala váha klesat. Napodruhé jsem povolila ve svém odhodlání a Zuzanku jsem přikládala s tím, že budeme kojit, dokud nám to půjde. No a šlo nám to v pohodě do jednoho roku.
Co tím chci říct? Že ona vychvalovaná propagace kojení mnohdy smrdí demagogií a podle mého názoru umí vyvolat spíše výčitky svědomí. Když občas nahlédnu do nějaké té Betynku či Maminky, je mi hrozně líto novopečených maminek, které se těmi radami budou řídit, a pokud se jim nebude dařit, začnou si vyčítat, jaké jsou příšerné matky. Dobrá matka se totiž nepozná podle toho, jak dlouho dokázala kojit!