Mozna vam budu pripadat nazorama jako stara skola nebo jako nevyzrala naivka, ale ja si myslim, ze problem je v tom, co se dnes povazuje v nasi spolecnosti za normalni - rozvody, milenky (ci milenci) jako na bezicim pasu.
Zadny vztah neni naprosto idealni, ale snad jsem dal tomu druhemu pri snatku slib, ze si ho beru se vsim dobrym i zlym! Proc sve sliby nedodrzujeme? Je to proto, ze ten vztah je opravdu tak spatny, ze se s nim nedokazu vyporadat, aniz bych si hodila masli? Nebo jsme opravdu jen sobecti?
Mam taky velmi dobrou kamaradku meho veku, ktera chodi s o patnact let starsim muzem. Kdyz mi to sdelila, zaradovala jsem se, ze uz i ji potkalo stesticko, na veku prece nezalezi, prala jsem ji to. Ale kdyz o par mesicu se zminila, jak jim vsechno pekne klape, ze i on uz se rozvadi, tak jsem malem spadla ze zidle! A uz jejich vztah tak idealne nevidim, protoze jak uz tady nekdo psal, kdyz on nevidi nic moralne spatneho v tom opustit prvni zenu (at ma deti ci nema), tak co mu bude branit opustit tu druhou? Samozrejme existuji vyjimky, kdy rozvod je opravdu to jedine moudre reseni, ale to jsou opravdu jen vyjimky a nemuzou ospravedlnit vsechny dnesni rozvody.
Ted me vsechny vy spravedlive rozvedene zeny ukamenujete, ze co jsem nezazila tezko dokazu pochopit ...
Ja si jen myslim, ze je proste spatne, ze rozvod a nevera je standart.
Ve skole do nas husti vedomosti vsech moznych oboru, ale v mezilidskych vztazich jsme samouci - formou pokusu a omylu.
:(
Předchozí