Přidat názor k článku Co dělat, když se dítě v noci budí

My jsme starší dcerku přestěhovali do vlastního pokojíčku v 11 měsících. Spala na velké matraci na zemi. Přestěhovali jsme jí tam taky všechny hračky.Vysvětlili jsme jí, že je velká holka a přišlo mi, že to docela chápe. Nevím. Je fakt, že jsme k ní ještě pár dní (týdnů ...) vstávali, ale myslím, že začala spát celou noc poměrně rychle.
Ta mladší nás nejdřív vystěhovala z ložnice do obýváku. Měli jsme u postýlky sundanou postranici a postýlka byla přiražená k naší posteli (kvůli kojení, abych se v noci moc neprobrala).
Kolem 9 měsíce se nám začala převalovat do postele. Sice ona u toho spala, ale byla jediná. My jsme se museli s manželem často smrsnout na dost malé místečko. Tak jsme to vzdali. Přestěhovali se do obýváku, v ložnici kolem postele udělali zátarasy a ať si tam dělá, co chce. Po letišti sice jezdila jak motorová myška (spala na břiše a hlavičkou ryla do postele), ale my se konečně vyspali. Konečně mě nubudilo každé heknutí (protože jsem ho jednoduše neslyšela).
Asi po 14 dnech se naučila spát celou noc, tak jsem ji přestěhovali ke starší dcerce do pokojíčku a sami se s velkou radostí vrátili do ložnice - v obýváku spaní nic moc.
Myslím, že opravdu pomůže nechat dítě spát chvilku samotné (kdo má tu možnost). Přestala jsem ji na těch 14 dní v noci otáčet na zádíčka, přikrývat (bylo léto) a pořád kontrolovat. Asi jí to taky už lezlo na nervi, protože se bez toho obešla v pohodě. Nebudilo mě každé breknutí (které vůbec nebylo určené mě).
Teď spí holky spolu na palandě a pokud k ním v noci vstávám 2x (což je tak jednou za 14 dní a možná ani to ne), tak všude vyprávím, jak jsem se vůbec nevyspala.