Nejprve si zopakujme, co znamená spát celou noc. Tento výraz označuje zdravý spánek bez přerušování.
Ve skutečnosti zažívají lidé všech věkových kategorií během noci fáze lehkého spánku a snění, než upadnou do hlubokého spánku. Miminka, která v noci své rodiče stále budí, se v takovéto fázi zcela probudila a neumí sama usnout, a tak se rozpláčou.
V tu chvíli je pak nakojíme, dáme jim dudlíka nebo lahev, chováme a hladíme nebo je vezmeme do své postele.
Na tom všem není nic špatného - dokud to rodičům vyhovuje. Miminko tím ‚nerozmazlují', ale zároveň také děti starší než šest měsíců nevedou ke změně nočních spacích návyků, protože děti si na ‚podmínky na spaní' (kojení, chování, hlazení atd.) zvyknou stejně jako na stejnou postýlku a polštářek. Pokud jedeme na dovolenou a ‚podmínky na spaní' (postel a polštář) se změní, máme se spaním často potíže, ale za několik nocí si na nové podmínky rychle zvykneme - pokud jsou tedy stále stejné - a spíme pak znovu lépe.
Mnoho miminek začne v noci spát déle už kolem tří měsíců, ale mezi 6. a 12. měsícem začnou znovu v noci plakat. Některé výzkumy naznačují, že děti v tomto věku mají velmi intenzivní snovou fázi, z níž se snadno budí. Zdá se, že miminka, která stále ještě spí v ložnici rodičů, se po 6. měsíci budí a vyžadují pozornost rodičů častěji než ta, která spí ve svém vlastním pokoji.
Očekávání a tolerance nočního buzení je u rodičů velmi individuální. Někteří počítají s měsíci, ba i roky přerušovaného spánku, zatímco jiní by rádi měli klidné noci už kolem šestého měsíce. Takovéto očekávání není od věci, ale v poslední době bohužel koluje o spaní miminek množství informací, podle kterých se spací návyky starších miminek nedají bezpečně změnit. Následkem toho mnoho rodičů žije ve stavu neustálého nedostatku spánku, protože jsou přesvědčeni, že neexistuje žádná jiná bezpečná možnost.
Je pravda, že s nočním buzením (poté, co jsou vyřešeny všechny problémy s krmením) se do šesti měsíců nedá moc udělat z mnoha různých důvodů:
Ovšem po šesti měsících se věci změní:
Je pravda, že nemoc, změna prostředí nebo návštěva v domě může dítěti přivodit neklidnou noc, ale vždy nastanou okamžiky, kdy návštěva odjede a zánět uší se zahojí, ale dítě se nadále v noci budí. Součástí vašeho rozhodnutí, co s přerušovaným spaním provést, je uvědomit si, jestli to problém je nebo ne. Rodiče často podléhají tlaku okolí. Pokud jste ale spokojeni s tím, jak to probíhá, nemusíte dělat nic.
Mnoho rad o spaní zdůrazňuje jen jednu možnost a rodiče se pak cítí špatně, pokud postupují jinak. Například - "nechat miminko plakat se nemá", "regulovaný pláč je škodlivý a nebezpečný" nebo "spát s dítětem se nemá".
Možností je několik - trik je v nalezení způsobu, který je vhodný pro vás, a někteří rodiče vyzkoušejí kde co, než si uvědomí, jak to chtějí udělat.
Nemá smysl zoufale analyzovat a zpytovat uplynulých šest měsíců a přemýšlet, co jste udělali nebo neudělali. Péče o dítě není vždy snadná záležitost a každý dělá, co umí, zejména během těch prvních měsíců, kdy je všechno napínavé, podivné a zneklidňující.
Zde jsou naše možnosti. I když existuje mnoho různých variací na toto téma, pokud chcete vyřešit nebo se sžít se spacími návyky svého šestiměsíčního či staršího dítěte, dospějete nakonec vždy k jedné z níže uvedených možností.
Výuka spaní u miminek bývá běžně nazývána ‚regulovaný pláč', což je výraz, který je pro rodiče značně odrazující, a dává idealistům příležitost zděšením lomit rukama, ale vlastně nic neznamená. Problém není v pláči, ale ve spaní. Nechceme regulovat pláč dítěte, ani regulovat cokoliv jiného, chceme je pouze naučit spát. Výuka spaní u miminek se někdy také nazývá ‚regulované utěšování' nebo ‚ukládání s útěchou', což jsou všechno různá označení téhož, která se používají, aby se rodiče cítili lépe, když své dítě nechají plakat.
Výuka spaní znamená, že se změní podmínky na spaní tak, aby se miminko naučilo samo znovu usnout poté, co se probudilo po lehké fázi spánku.
Možná uslyšíte hrůzostrašné historky o dlouhodobých škodlivých účincích výuky spaní, protože někteří zdravotníci nemají rádi nebo dobře nechápou pojetí výuky spánku u starších miminek a přehlížejí prospěch pro rodinný život ve chvíli, kdy se všichni v noci pořádně vyspí.
Znamená to, že dítě necháte plakat místo toho, abyste je kojily, dávali mu lahev, houpali a hladili je, brali k sobě do postele, dávali mu dudlíka, přebalovali je nebo se ho ještě jinak snažili uspat. Výuka spaní není žádná disciplína testující vaši výdrž. Pro většinu rodin je to bezpečné, jakmile dítě dovrší šesti měsíců (ideální období je mezi šestým a dvanáctým měsícem), a v milujícím a stabilním prostředí, kde se veškeré potřeby dítěte řeší, to nezpůsobí žádné emoční či psychologické potíže. Výuka spaní je také důležitou součástí odstavování starších kojenců, kteří jsou stále ještě kojeni v noci, protože o odstavení má rozhodnout matka a ne kojenec.
KDY TO NENÍ BEZPEČNÉ?
Protože nechat dítě plakat není nikdy snadné, je třeba naučit dítě spát co nejefektivněji, aby to bylo rychle za vámi a všichni jste si mohli začít užívat spokojeného spánku, a to každou noc.
Je třeba si to naplánovat - čím víc spoléháte na náhodu, tím víc bude celá věc vyčerpávající, tím víc se bude prodlužovat a tím menší bude naděje, že se něco změní. Takže než začnete:
V úplné verzi článku, která je k dispozici v Klubu K2 (www.klubk2.cz), se dočtete o tom, jak postupovat, když učíte dítě spát a také o spaní přes den, o brzkém ranním vstávání a dalších možnostech co dělat, když se dítě v noci budí.
Poslední fotky z emailového průvodce rodičovstvím.
Emailový průvodce rodičovstvím je zdarma pro všechny rodiče od početí do 6 let věku.
Těhotenství |
Dítě |
(C) 1999-2018 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.
Publikační systém WebToDate.