My jsme ke spani ve vlastnim pokoji dospeli nejak prirozene, a to uz od tri mesicu. Synek se v noci totiz dost prevaluje, ja mam lehky spanek, a proto jsem se neustale budila. Od te doby, co zacal spat sam v pokoji, to slo vsechno velmi rychle. Prestoze jsem ho kojila az do osmi mesicu, jiz ve ctyrech mesicich se prestal budit v noci a od osmi vecer vydrzel az do sesti do rana (a to je jinak velky jedlik).
Uz pozna, ze nastala hodina (8), kdy chodi spat, a dokaze se s tim smirit.
Alespon v tomto jsme byli vzdy nekompromisni a myslim, ze to melo efekt. A to je syn jinak velmi zive a tvrdohlave dite.
Nikdy se mi ale nepovedlo ukladat ho ke spanku. To musi vzdy udelat manzel, protoze syn jakoby se me pritomnosti nechtel vzdat a kdyz ho dam do postele a odchazim, place. Kdyz to dela manzel, je vetsinou v pohode, pouze obcas se chvilku rozciluje, ale pak se uklidni sam.
Take potvrzuji to, co uz nekdo vyse napsal: kdyz se v noci probudi a kvikne, nebezim hned k nemu. Vetsinou se uklidni sam.
Kdyz se vylozene rozplace (to se nastesti stava malokdy), jde k nemu opet manzel, protoze kdyz se tam objevim ja, uz neni mozne ho primet ke spanku, nezavisle na tom kolik je hodin.
Jeste pridam takovou zvlastnost: nikdy se nam nepodarilo, aby usnul s nami v posteli. I kdyz se mu chce ocividne spat, nase pritomnost ho vyrusuje a laka ke hre, takze proste neusne.
Kazde miminko je jine, ale ja bych rozhodne doporucila (pokud to podminky dovoluji), nechat je spat co nejdrive samotne a vytvorit urcity vecerni pravidelny ritual (napr. koupani, vecere, kratka hra a do postele). Mozna to nebude fungovat na vsechny, ale za zkousku to rozhodne stoji. Ja mam ze sve zkusenosti pocit, ze my syna v usinani a ve spanku jen rusime.
Předchozí