Přidat názor k článku Otcovské fejetony: Má něco s jedním pánem

Ahoj Simi,

víš, mě předchozí vztah z takových těch "romanticko-ztřeštěných" lásek nadobro vyléčil, respektive nejsem už schopna se zamilovat "na první pohled" a hlavně , kde se vzaly, tu se vzaly, nějaké varovné kontrolky, které už předem hlásily na potencionálním "adeptovi" něco negativního - a to v tom smyslu, že pro mě netolerovatelného.A to mi nedovolí se zamilovat. Možná je to i tím, že člověk už je starší, ale asi hlavně díky zkušenostem poučenější. A hlavně už mám dostatečně jasno v tom, co chci a co ne.

Do svého současného vztahu jsem šla, pravda, po důkladném zvážení a řekněmě, "prověrkách" ze všech oblastí, ale věř mi, nebo ne, zamilovanost přišla, i když o něco později.A to tak, že veliká, vášnivá, ale i obětavá. Mám vedle sebe úžasného člověka vlastností, které jsem tolik postrádala a které mi skutečně imponují. Nedělám si iluze, že je dokonalý, vím o jeho mouchách, třeba je velice pořádný, ale díky za to!!!, pořád lepší toto, než hospodské flámy, utrácení apod. Jsem velmi šťastná, že ho mám, vím, že mi kdykoli pomůže, že problémy řeší téměř okamžitě a s chladnou hlavou, vím, že mě miluje a udělal by pro mě cokoli. Vím, že je na něho spolehnutí. Navíc je to takový ten rodinný typ. Vyhovuje mi to.
Kdybych chtěla mladíčka na brutální pařby, není problém, ale problémem je to, že tento způsob života mi v mém věku už nevyhovuje. Přešlo mě to.

Když použiji "okřídlené klišé" ...teď teprve zažívám ten pocit jistoty a bezpečí:))