V tom je možná také ukryta část problému. Už jsem viděla hodně civilních svateb, ale o žádném slibu při nich nebylo ani zmínky. Jen se ptali, jestli vědí, že si neberou mrzáka, a jestli tenhle kontrakt uzavírají dobrovolně. Vždycky to byly takové rychlovky, při nichž se pravidelně potkaly nejméně tři různé nevěsty. Málokdy mi to přišlo důstojné a jako na slavnosti jsem si taky nepřipadala. Za těchto okolností chápu, že instituce manželství ztrácí vážnost a že někdo se občas necítí být tím "nesloženým slibem" zavázán.
Znám pochopitelně řadu párů nijak veřejně neoddaných, kteří si jsou věrni a jejich "nemanželský" život je i po letech mnohem hezčí a vřelejší než tucty životů manželských. Ale tohle byla poznámka k tomu "slibu" :o)
No ale na druhou stranu, když si vzpomenu, co mi "sliboval" můj muž poté, co po farářově nečekané improvizaci kompletně zapomněl svůj manželský slib... :o))
Předchozí