Prořezávání zoubků možná není choroba, ale já bych miminko určitě neučila spinkat zrovna v tomto období. Náš synek spal celou noc od šesti týdnů do osmi měsíců a udělal ze mě pěkně zhýčkanou matku. Spal s dudlíkem (toho se zbavil až skoro ve třech letech)a spal jako dřevo. V osmi měsících mu začal růst první zoubek, ve dne hrůza (protivný, teplota, průjem), v noci (pro mě, zhýčkanou matku) úplná tragédie (rekord bylo asi dvanáct kojení za noc). Zoubek vyrostl a vrátilo se nám naše roztomilé, usměvavé, tvrdě spící miminko. Další zub - stejná katastrofa. A tak to šlo se všemi zoubky - někdy do 2,5 let - vždycky rostl jen jeden a někdy i na tři fáze. Teď jsou zuby naštěstí venku a trošku horší spánek má prcek jen při chorobě (nějaké závažnější, jako je třeba zánět středního ucha, protože jeho kašle a rýmy už ani za choroby nepovažuji a on, zdá se, taky ne). Problémy máme někdy s usínáním - asi do roka a půl usínal sám, pak přes léto se to pokazilo, protože jsme jezdili po různých chalupách, kde on to neznal, tak jsme tam s ním při usínání zůstávali, a po návratu domů to vyžadoval také. Teď je to střídavé - ale většinou se spokojí s tím, že přečteme pohádku, chvilku u něj pobudeme, necháme mu rozsvíceno, knížku v posteli a nějak se tam umlátí. Bohužel je to hodně pozdě - kvůli spaní ve školce po obědě - tak okolo půl desáté až desáté. Pokud po obědě nespí, padne za vlast třeba v osm. Sám v pokojíčku je od 18 měsíců, od 3 a půl má velkou postel.
Předchozí