Ahoj Babalon, nejsi vyjimka, mame to podobne, nas syn ma svuj pokojik cca od 6 mesicu a teprve od te doby spime v klidu cela rodina. Do te doby jsem byla vzhuru pri jeho kazdem pohybu, budil se, kdyz jsme sli s manzelem spat, nemohla jsem vecer pro nic do loznice a byla jsem strasne vycerpana, protoze jsem byla zvykla lehnout a spat tvrde do rana. Samozrejme jsem vstavala na kojeni, ale nebylo k tomu uz nonstop buzeni pri kazdem otoceni mimca. Syn to vzal naprosto v pohode, mame vecerni ritual, ktery dodrzujeme temer od narozeni a nyni mu budou dva roky a do postylky se vylozene tesi. Kdyz byl malicky a spal s nami, tak vecer obcas plakal, ja bych chovala, ale manzel byl tvrde proti, takze jsme vzdycky po 5 min. prisli, dali dudlicek, pohladili, ale nechovali a uz vubec nevyndavali, kdyz nebyl nemocny. A musim rict, ze jsem za tu duslednost vdecna, protoze diky tomu muzu normalne fungovat, protoze spi. Nechapu, kdyz ctu, ze nekdo 2 - 3 roky temer nespi, uz bych asi nezila nebo byla v blazinci :-) Vetsina mych kamaradek to ma s pokojikem podobne, pouze asi dve nemaji bohuzel jinou moznost, male byty, ale budou se brzo stehovat a presne se tesi, az se vyspi a navic vecer budou moct v posteli taky mluvit :-)
Předchozí