Všechny vás zdravím!
Za prvé jsem hrozně šťastná jaké tu převládají názory - obávala jsem se, že se tu zase budou drsoni kasat, kdo kdy dýl nechal vyplakat miminko... Z toho mám pak vždycky deprese.
Taky jsem jednou z matek, pro které je každodenní bitva o spánek téměř pravidlem, takže tyhle starosti vážně znám moc dobře a pokaždé se lačně vrhám na jakýkoli článek o dětském spánku. Bohužel nemám pocit, že by mi někdy nějaká rada pomohla, protože každé dítě je opravdu naprosto jiné.
Přizpůsobivé děti se asi opravdu mohou naučit spát tím způsobem, že se nechají trochu vyplakat, ovšem u těchto dětí to bývá jen nepatrný protest (narozdíl od většiny ostatních dětí, které se oddají naprosto zoufalému, neutišitelnému pláči a pak už je neuklidní vůbec nic) ovšem je otázka, zda-li je jejich rezignace taky to pravé ořechové.
Abych mluvila za sebe, nepřijde mi normální, aby byl malinkatý tvoreček sám ve tmě - nevidím v tom nic přirozeného.
No a když už máme dítko, které není super extra spáč, stejně nám nezbývá nic jiného, než se s tím smířit a spíš hledět, jak si to užít, protože za pár let si budeme moct o přítulném dětském tělíčku v posteli nechat jenom zdát :-)
Prosím, nepoužívejte na děti žádné drsné metody "vyřvání"! Samozřejmě nejde o to, vymrštit se okamžitě, jak se dítě ozve....prostě rozumně!
Přeju klidný a nerušený spánek všem!
Předchozí