Přidat názor k článku Co dělat, když se dítě v noci budí

Což mi, Libik, připomnělo historku z bráchova dětství. No tenkrát pochopitelně neexistovalo být s dítětem v nemocnici. Jemu byly tak čtyři roky. Asi se mu moc stýskalo, pořád brečel. Sestřičky to vyřešily po svém: překlopily přes něj postýlku, aby neutíkal:-((((
Musím říct, že já, jakože občas máme rozpočet velmi velmi našponovanej, tak ty penízky na pobyt v nemocnici vždycky nějak schrastím. Nejhorší to bylo naposledy na jaře. Já za sebou měla astmatický záchvat, o kterým se nevědělo, že to bylo způsobené astmatem, špatně se mi dýchalo, navíc jsem měla děsný bobky, páč jsem se obávala zdědění srdečních chorob po předcích... Syn chytil jakousi žaludeční virózu - a protože se k obligátnímu zvracení přidaly i bolesti břicha a horečka, jeli jsme na pohotovost. Při promačkávání syna bolelo na pravé straně - a už si nás tam nechali. Pochopitelně já chtěla být se synem - jenže to víte, sedmileté dítě je už dost velké. Tu neděli a přes noc mě tam nechali, ale v pondělí měly nastoupit maminky s maličkými dětmi, a hrozilo, že tam kluka budu muset nechat samotnýho. Samozřejmě byl o hladu (dva dny), tu neděli a noc taky bez pití (aby mohl kdykoliv ihned na sál), k tomu bojácný, nezvyklý být kdekoliv bez "svého" člověka... No, asi to pro něj nebyla snadná situace. Já mu ji moc neuměla ulehčit, sama jsem byla z té nejistoty a z toho všeho tak trochu na dně... Konec dobrý, všechno dobré. Pod nůž nešel, a já směla zůstat. Začal moct pít, hned se mu ulevilo... No, jsou to občas šoky. A to bylo pouhý podezření na slepák. Co chudáci caparti, kteří mají třeba leukémii...
M.