Myslím, že třeba taky rozlišovat usínání a spánek v noci jako takový. My dceru uspávali do 6 měsíců chováním, ale díky její narůstající váze se to stalo hlavně pro mě už neúnosným. Zkusili jsem tedy známou metodu pěkně pomazlit, zazpívat a položit do postýlky k samostatnému usnutí. No, prvních několik dní to byl děs. Dcera řvala osotošest, vynucovala si chování. My jsme ale neustoupili, chodili jsme k ní vždycky po několika minutách - pohladit, podat dudlík a zase pryč. No, dnes po měsíci, musím říct, že se nám to podařilo. Dcera si zvykla a po položení do postýlky už vůbec neřve, chvíli kouká a pak sama usne. V noci se budí celkem 3x na kojení, což už mě taky docela vyčerpává, ale do jiné místnosti ji nedám i když ta možnost by tu byla. Jsem ráda, že ji mám vedle sebe pod kontrolou. Nicméně někdy zkusíme experiment, aby k ní vstával v noci tatínek a ona když nebude cítit mléko, tak se třeba přestane budit. K tomu, abych ji vyšoupla z ložnice nemám odvahu kvůli ní ani kvůli sobě. Stejně bych za ní chodila zase já, a to do vedlejší místnosti...
Předchozí