Přidat názor k článku Co dělat, když se dítě v noci budí

Synkovi byly čtyři gestační měsíce (šest kalendářních), když si začal stěžovat, že ho v noci budíme... přestože jsme s tím nepočítali, zařídili jsme v rychlosti pokojíček a přestěhovali - a bylo po nočním hudrování a buzení. S postýlkou a přestěhováním "na samotku" neměl problém. Měli jsme pořád otevřené všechny dvěře (naše a jeho ložnice jsou přes cca metrovou chodbičku, takže se odstěhoval celkem asi o pět metrů). První noc jsem skoro nespala a téměř jsem obrečela, že nechávám své malé ubohé miminko samotné - ale "malé ubohé miminko" sladce a spokojeně chrupkalo celou noc a zjevně bylo rádo, že mu rodiče nechrápou hned u hlavy.
Dceři je pět měsíců (narozená v termínu) a spí ve své ložnici od vánoc - ze stejného důvodu jako syn. Přestěhováním se jediné noční buzení kolem páté přesunulo na cca půl sedmou. Pokud je potřeba (dneska v noci asi bude, neboť jsem se tu zmínila, že spí celou noc a to ona jistě nenechá bez odezvy :-)), tak za ní dojdu, nakojím a už zůstanu s ní.
V obou případech odstěhování do vlastního pokojíčku znamenalo obrovskou úlevu pro všechny. Takže pokud dítě o to stojí, tak proč ne. Dcera je děsný mamánek, snažím se jí vyjít vstříc, ale taky nepropást ten moment, kdy ona stojí o osamostatnění (třeba už taky přišla na to, že se jí spí líp v kočárku než u mě na břiše a vysloveně si vynucuje dopolední procházku) a nezahrnovat ji opičí láskou.