Tušila jsem že si naběhnu, ale nedalo mi to.
Milá ÁLO! Nejsem rozhodně militantní matka a nemám patent na pravdu, taky občas padám únavou a vstávám ke své dceři i 8x za noc a někdy si s ní musím dvě hodiny "povídat" protože prostě nespí... Leč, pořizovala jsem si DÍTĚ a nikoliv panenku na hraní, která se dá vypnout a tudíž jsem i počítala s tím, že se "pár nocí nevyspím"... a nehodlám do jejího života zasahovat násilím. Své jednání považuju za co nejpřirozenější pro ní i pro mě.
Plánujeme druhého špunta a vzhledem k tomu, že není kam dát, tak bude manžel upravovat půdu aby tam mohl být ještě jeden pokoj. Ale už předem je projektován jako "společná ložnice nás i dětí" a bude to tak do chvíle než usoudíme, že děti už jsou tak velké aby mohly být v noci sami.
Jo a ještě k tomu růstu zoubků? To není nemoc??? No dobře, ale bolí to jako prase... tedy co si vzpomínám když mi rostly osmičky, tak jsem mohla spát jen nadopovaná brufenem a to jsem "věděla že mi rostou zuby"... to dítě netuší proč je mu zle a proč ho to bolí a tak potřebuje přítomnost jediného pevného bodu jeho "světa" a to je máma... a já mu jí ráda poskytnu třeba do tří let! A třeba i dýl!
Jak jsem se snažila pročítat reakce, nejsem tu sama, kdo by dítě nenechal plakat (tak proč jen já jsem militantní?!) to moc nechápu. Navíc jak čtu tak každé dítě je jiné... některé spí i od porodnice, některé prospí celou noc na roce a některé ve třech... ale já nevidím důvod dělat z něj pokusného králíka (byť na pár nocí) abych já se milostivě vyspala! Mateřství prostě přináší své klady a zápory.... tož tak....
Předchozí