No, první dojem jsem z článku měla opravdu velice rozpačitý.... myslela jsem, že mi článek bude přínosem, ale tento názor se mi zá mi oprvdu nic nepřinesl...
Každé dítě je jiné, ano... moje první dcera spí od 1/2 roka celé noci. Jak bychom řešili její případný pláč, kdybychom se rozhodli pro "progamovaný" to tedy netuším, neb jsme bydleli v garsonce... že bychom byli spali v koupelně?
inu, druhá dcera je od malička "plačtivé dítě" plakala témeř ve dne v noci... i kdybych byla chtěla, nemohla bych ji "programovat" už právě kvůli zmíněným sousedům, které má zřejmě autorka velice toleranní, leč my nikoli... i tak jsem si vyslechla komentáře, tekže jsem posléze při každé dceřině "zakňourání" v noci střelhbitě vyskočila a chovala a chovala až nakonec prostě skončila v naší posteli... dodnes jsou jí témeř 3 roky. ji uspávám tak, že ležím vedle ní na válendě, čtu pohádku a čekám až usne... v noci se budí 2x - 3x. Chce pít.... taky jsem jako dítě i v dospělosti v noci
pila. to až jako nevyspalá matka spím v jak dub a nějaký pitím se nezdržuju.
jak tu někdo napsal , ať si každý z článku vybere co jeho jest, ale ani já bych své děti nenechala v noci "vyřvávat" a tím je programovala... Můj manžel dodnes s hrůzou vzpománá na to, jak byli s bráchou zavření v noci v pokoji, kde byla opravdu tma jak v ranci, ani světýlko, pouliní osvětlení bylo na druhé straně a dodnes přiznává, že usínal a budil se strachm z té hrozné tmy... a jako větší si brečel do peřiny... jejich máma je tam prostě nechala "řvi - neřvi" a namža dodnes nesnese mít třeba zatažené žaluzie v noci... no, snese, ale líp se mu spí, když do místnosti přece jen jde světlo... NEMYSLÍTE, ŽE TO JE DRUH FOBIE VYPĚSTOVANÉ PROGRAMOVÁNÍM....?????????
Předchozí