Zuzavo,
tím že budu zajímat o to, zda je můj muž spokojený, tak tím můžu lecčemu předejít. Přijde mi, že ve spoustě těch pobořených vztahů chybí komunikace, tolerance, ochota vyjít vstříc tomu druhému - že z partnerství se stává boj o moc, o to kdo z koho, kdo bude "poslouchat" a podle koho bude manželství zařízené.
Tím, že se o toho druhého zajímám, že se snažím vžít do jeho kůže, že se snažím hledat kompromisy přijatelné pro obě strany, tím, že mu naslouchám (a POSLOUCHÁM co vlastně říká) - tak to je snad ten základ, ne? Nebo ti fakt přijdeme jako naprosto neuvěřitelní exoti, když to u nás tak funguje (podotýkám - oboustranně).
PS - jo s těma matronama jsi to vystihla přesně :-))) Ty jsem měla na mysli...
Předchozí