Mám stejnou zkušenost jako Jana.
Do půl roka spal syn celou noc, pak se to zvrtlo a ted se budí i po půl hodinách, v lepším případě tak po 2hodinách. Někdy zabere dudlíkování, někdy lahev s čajem, někdy jenom kojení. Vím, že v sobě musím překonat to, že ho nechám v noci samotného v jiné místnosti, zatím to je pro mě nepředstavitelné. Když jdu okolo půlnoci spát, tak se zásadně vzbudí (ted k tomu přidal tak půlhodinové bdění a chce si hrát - leze po nás a juchá), ale to mi je ještě příjemné se s ním potulit, ale když k němu v příštích dvou hodinách vstanu 4x, tak začnu mít potřebu to začít řešit. Ted je nemocný, tak počkám, snad se do té doby s tou myšlenkou zžiju a půjde to. Ale třeba do půlnoci je v ložnici sám a i tak se někdy 1-2x vzbudí.
A mám potřebu to řešit, protože dcera se rychle naučila, že stačilo zabrečet a já u ní byla, přestala se budit až když se narodil syn. To jí bylo 4,5 roku !!!!!!!
Předchozí