Obavy z meningokokových infekcí jsou jistě oprávněné, protože tyto infekce, pokud probíhají jako sepse jsou strašně agresivní. Jenže bohužel, i když se bojíme, nic s tím nenaděláme. V odborných kruzích jsou tyhle stavy předmětem diskusí, ale dost otevřeně se říká: pokud někdo přijde s rozvinutým obrazem onemocnění - že je to k poznání, tak je pozdě. Dělá se samozřejmě všechno co se dá, ale výsledek není zdaleka zaručený. Lepší vyhlídky jsou jen tehdy, pokud se dostane do nemocnice včas, to jest "dřív, než to vypadá, že se děje něco vážného" . A v tom je ten paradox - proč by vozili do špitálu na intentzivku někoho, u koho se nezdá, že by se dělo něco vážného ? Obvykle ani sám ten člověk nechce - no mám asi chřipku, kdovíkde jsem to chytil, to vyležím, vezmu si Paralen.. a kdyby mi ráno bylo hůř, tak si dojdu k doktorovi. Jenomže ráno je mu už tak mizerně, že už je pozdě. Ta rychlost, s jakou všechno letí, je strašná. U případů, které se zachytily včas, se pak dá slyšet, že doktor, co ho vyšetřoval říká : "člověče, bylo mi divný, jak mu je mizerně a přitom na něm nic moc není" . Takže - je mu mizerně a není jasný proč - to není v dnešní době která dá na přístroje a výsledky zrovna dobrá odpověď. A je jasné jak moc je to závislé třeba na typu osobnosti - někdo s rýmou umírá, jiný má horečku 39 a hrabe se z postele, že nebude dělat chcípáka, že to rozchodí.....
Zkrátka je to svinstvo, má se za to, že je snad na vině vrozený defekt proteinu, který má co dělat se srážlivostí krevní a s regulací zánětlivé reakce v těle. Ale nejsem si stopro jist. A protože jsem z branže, tak se modlím, aby mi taková jobovka nepřišla do služby
Předchozí