Přidat názor k článku Handicapované děti v americké škole

Pokračuji a omlouvám se, že je tam ta první část vícekrát. Špatně jsem klikla.
Každé dítě má vypracován individuální plán. Kontakt s rodiči je denní-buď osobní nebo prostřednictvím notýsku. Děti samy obtížně sdělují zážitky a potřebujeme orientaci pro společná vyprávění
Každé pololetí probíhá individuální schůzka rodičů se všemi pracovníky /pohromadě/, kteří se dítěti věnují.
Celá budova školy je bezbariérová, máme zahradu, kde mohou děti kromě pěstování na záhonkách a běhání také jezdit na kolech, resp. tříkolkách nebo vozících.
Stravování je zajištěno i se svačinkami, krmení dětí je samozřejmostí.
Uvedla jsem fakta, o lidské a citové stránce naší práce zde nechci psát, bylo by to moc dlouhé. Snad jen tolik, že pracujeme už 8 let v téměř nezměněné sestavě, kolem 30 lidí. Čili nás to baví.
Není, myslím, dobré napsat, že v Čechách takové školy a pedagogové nejsou. Je jich tu víc a jen o nich asi nevíte. V podstatě se od těch amerických lišíme jen tím, že nemáme školní autobus.
Zdravím, Renata