ahoj, tyhle clanky mi uz delsi dobu lezou na nervy, "NAUCIT" dite spat!!!
To prece patri k materstvi, ze se chvilku nevyspime, ono to utece jako voda a deti vyrostou, tak proc si neuzit tech vzacnych chvil se vsim vsudy.
My spime s Liduskou uz od narozeni v jedne posteli a "kdo nezkusil - nepochopi". Liduska se budi v noci nekolikrat, naji se a za par minut uz zase spokojene spime. A probouzet se s vyhledem na rozzareny oblicejicek se neda popsat.
Kdy uz si konecne uvedomime, ze mame nechat veci prirode ci panu bohu a nezasahovat.
Nechat male miminko vybrecet, neprijit k nemu - to je prvni a kruta zivotni ZRADA, vzdyt ono tomu nerozumi, nechape, ze se ho neco snazime naucit!!! A proc??? Devet mesicu slyselo tlukot mamina srdce a najednou ma spat v chladne postylce a cizim tichu?
Neuspokojujeme prece vlastni potreby a touhy? Proc v tom branit malemu diteti?
Pokud se budeme ridit vlastni intuici, pocity a rozhodovat na zaklade "srdecnim", bude to vzdycky SPRAVNE.
Předchozí