Ne že bych od svého manžela "nevyžadovala", aby se zapojoval do péče o dítě. Pasovala jsem ho po narození naší malé na plnohodnotnou chůvu a taky takové úkony, které k chůvě patří, jsem od něho očekávala.
Nikdy jsem ale mezi ně neřadila noční vstávání. Ještě jako těhotná jsem naplánovala, že v průběhu pracovního týdne budu spát s malou vedle v děcáku a na víkend se přešupneme i s postýlkou k němu do ložnice, aby se aspoň přes týden vyspal. (K tomu tedy nikdy nedošlo, protože manžel záhy prohlásil, že ho noční vstávání (moje vstávání) nebudí a spí jako dudek.)
Připadá mi totiž normální, že když má manžel v práci cca 10-11 hod duševně pracovat, tak se taky na to musí trochu vyspat. Zatímco k tomu, abych kojila, houpala kočár a přebalovala tu duševní svěžest můžu oželet. Navíc když se poštěstí, tak si můžu chrupíka hodit i přes den s dítětem.
P.S.: Dítě jsem nechala vyřvat jen jednou - na dovolené (bylo jí něco přes rok), když nezabíralo vůbec nic, snad jen celonoční dumlání prsa..
Předchozí