If, ne, já nepracuji. Jsem na mateřské dovolené s malým dítětem. To pro mne znamená, že pokud udělám chybu z únavy, maximálně připálím oběd nebo zapomenu vyndat prádlo z pračky. Nebo že nám uschnou kytky. ŽE pokud mi dítko náhodou usne, tak prostě pokud jsem skutečně vyčerpaná, tak prdím na všechno a jdu taky spát ať je jedna hodina nebo půl čtvrté - nemám den striktně rozdělený na hodiny, kdy jsem placená za to, že vykonávám pro zaměstnavatele nějakou činnost, která se po mně vyžaduje, ať jsem unavená nebo ne. Můj muž ano, on nemá tu šanci, že když v poledne ucítí, že skutečně nemůže a ta noc byla nad jeho fyzické možnosti, tak prostě šéfovi řekne, že si jde na hodinku zdřímnout.
Můj muž s naší dcerou by ROZHODNĚ neměl šanci se denně 8 hodin vyspat, pokud by se se mnou měl poctivě střídat v nočních službách, tak by vstával nejpozději co tři hodiny a pak přes den plně fungoval, což není fyzicky možné dlouhodobě vydržet. Já ho miluju a potřebuju ho živého a zdravého (a zaměstnaného) NEJEN vůli tomu, že nás momentálně živí. Neomlouvám ho, jen pragmaticky hodnotím, co si kdo z nás dvou může a nemůže dovolit.
POkud pro tebe znamená trvání na péči obou rodičů to, že bez ohledu na to, že je tvůj muž zaměstnaný, se střídáte i v nočním vstávání, tak jsi podle mne sobec.
Muž to může ženě vynahradit i jindy a jinak. Třeba tak, jak jsem psala - že když je doma a má tu možnost, tak si vezme dítko na starost a nebude vyžadovat, aby žena během té doby žehlila nebo vařila, ale pošle ji spát. Nebo že pochopí, že když už ho zavolám, ať mne jde vystřídat, tak že je SKUTEČNÁ krize, že si nevymýšlím a podle toho nemá kecy a zafunguje okamžitě. ŽE když řekne, že si bere dítko na starost, tak si ho vezme se vším všudy a nebude chodit co pět minut "kde jsou dupačky" "pojď ho jen přebalit" "co mám dělat, když mi pořád řve"
Předchozí