Přidat názor k článku Co dělat, když se dítě v noci budí

moc hezky jsi to napsala. Souhlasím s tebou, ač mám zatím jen jedno dítě:) I já jsem se vždy řídila svým instinktem. Malou jsem nenechala brečet, ona vlastně ani nebrečela, ale¨když náhodou kňourala, tak jsem si ji hned vzala k sobě a konejšila. Většinou stačilo jen vzít si ji k sobě. Dnes je jí rok a půl a musím říct, že u nás platí pravidlo, jak se do lesa volá, tak se ozývá. Jsem tady pro ní vždy, když má nějaký "problém", všeho nechám a objímám a choulím k sobě. Nikdy toho nezneužila, aby si mne vymáhala vztekáním atp., protože ví, že když se něco děje, tak to vycítím a jsem maximálně pro ní. Je velmi empatická už takhle malá. Když potřebuju, aby si hrála, tak jí o to požádám a ona si hraje, jak dlouho to potřebuju. Teď je nemocná a musí být vklidu, tak se hold kouká jednou denně i tři hoďky v kuse na své oblíbené pohádky, neotravuje, nevzteká se. Ví, že když něco potřebuje (až je to moje náruč nebo cokoliv), tak se vztekat nemusí, ale může prostě jen přijít a říct mamíí a já vím. Teď má zápal plic a bere ATB a nechutnaj jí (minulý ji přitom chutnali) a stačilo jí vysvětlit, že to musí užívat, protože je nemocná a ať to udělá kvůli mamince (vím, že je to citové vydírání, ale v tu chvíli jsem to prostě použila:) a od té doby se sebezapřením bezˇotálení ATB slupne:) To jsem trošku odbočila od tématu, ale jak jsem dlouho doma, tak se asi potřebuju vypovídat:) Mně tohle strašně dojalo... BTW, jak staré máš děti? A díky za příspěvek co by od moudré zkušené matky!