Tak se musím podělit i o naše spaní :)
S článkem také moc nesouhlasím. Jako zoufalá jsem to s 10 měsíčním Ondrou zkusila (buzení5-6x za noc na kojení, ale jen si cucl a spal, spal s námi v ložnici). Výsledkem bylo, že po hodině zkoušení vyřvat (kdy jsme za ním chodili po 5,10,20 minutách ho ujistit, že je vše ok), byl tak rozrušený, že jsme měli další dvě hodiny co dělat, aby se uklidnil a usnul. Takže jsem to víc nezkoušela. Ale třeba na jiné dítě by to fungovalo, na nás prostě ne. Nemám to srdce ho tam nechat, když mi důvěřuje a já bych ho najednou zklamala. Nic méně vstvávání v noci pokračovalo, tak jsme zkusili jinou metodu. Nevstávala jsem k němu já, ale manžel. Plakal taky, ale ne tak dlouho a usnul. Já jsem byla ochotná ho dvakrát za noc nakojit (okolo 23 a 5 hodiny), jinak se musel spokojit s chlácholením tatínka. A světe div se, po týdnu se začal budit pravidelně jen 2x za noc na kojení, časem si to odboural a budil se jen jednou a nakonec se v roce a čtvrt 4x po sobě nevzbudil vůbec, tak jsme s kojením skončili.
V té době jsme ho přestěhovali do jeho pokojíčku. Nejdřví spal normálně, pak se začal budit jednou,dvakrát, třikrát a my jsme za ním chodili a uspávali. Dokud jsme v pokojíku seděli, byl klid, jak jsme odešli, plakal (takhle i 10x za noc).
Moc jsme nevěděli co s tím, ale bylo nutné trpělivosti a postupné omezování chození za ním. Bohužel už byl tak velký, že když jsme nepřišli, vylezl z postýlky a přišel za námi :) do ložnice. Pomohlo až vysvětlení, že za námi může až ráno až se vyspí(takže jsme ho chodili vracet), omezení pití na noc a vysazení plínek. Dnes (2 roky) se budí 1-2x za noc na vyčurání a přikrytí a hned spí dál.
Samo až na výjimky, kdy je třeba nachlazený apod.
Nevím, jestli jsme postupovali dobře, a o vyspání taky nemůže být moc řeč, ale mám čisté svědomí, že se v noci nebojí, ví že ho mám ráda, jdu za ním a může mi důvěřovat. Otázkou je, jak to bude, až se nám za měsíc narodí druhé mimino :))
Předchozí