Přidat názor k článku Jak jsem byla překvapená realitou

No ja bych rekla, ze normalni je svoje telo nikdy neodmitat a vzdy se s nim citit vyrovnane a neprijemnosti prehlizet, ale jak jsem rekla, priznat se ke svym negat. citum, na tom neni nic spatnyho, i kdyz jsou odmitavy k svemu telu apod, lze to pochopit. Ale jen pokud je to tou osobou vnimano jako svuj nedostatek a chce se s tim porvat, chce mit rad svoje telo, ale zatim mu to nejde! Jde o snahu.

Pokud je to ovsem naopak sdelovano se skrytym podtonem jako ze - mne je vsechno tohle odporny, uz aby to bylo za mnou, tak se s tim evidentne rvat nechce a vyjadrila bych to jako ze - ta zena pripada si ublizene kvuli uplne prirozene veci. A povysovat zamerne svoji subjektivni ublizenost z prirozeneho procesu na obecnou pravdu, vlastne svoji ujetost, aby se tim pred svetem jako ta ujetost smazala, je patologicky. (S pohnutkou - kdyz budou vsichni nadavat na svoje porody, tak je to vlastne pravda obecna a jsem naprosto normalni)

(at uz kymkoliv - chlapem, zenskou bezdetnou, detnou a at uz za jakymkoliv ucelem - odlehceni ci vazne diskuze)

Nema to nic spolecnyho s normalnim vnimanim materstvi a decka, protoze
takovy clovek se jenom balamuti a balamuti i ty vsechny jeho "moudrem" obstastnene okolo. No vem si to prakticky:

Kdyz bude ucitelka nevyhranenym zakynim pro "odlehceni" porad vykladat - jednou si na mne vzpomenete, jak je materstvi hnusny, protoze vam potece i z nosu a usi (rikala ze vsech telesnych otvoru), tak budou do materstvi vchazet s jinym pocitem, nez kdyby jim nerikala nic nebo o materstvi mluvila s uctou a ucila zakyne spis neprijemnosti prekonavat a videt jen to opravdu dulezite. Kde je ucta k diteti (to je to opravdu dulezite), kdyz se ta ucitelka pitva v telesnych pochodech a vizazi matky? A kde je ucta k zakynim?


No kazdej si to muze videt po svym, ja to vidim takhle.