Přidat názor k článku Jak zápasím s poporodní depresí

Psát ti-buď statečná,tak se jen zasměješ.Na mě něco podobného padlo na konci šestinedělí a víš kdo to zavinil?Starostlivá paní ze sociálky,která přišla na udání že.....Manžel ji vykázal tak rychle,že nestačila říci nashle.A pak se to začalo nabalovat,přesně jak píšeš.Skončila jsem na antidepresívech.U mě to bylo horší o to,že bydlíme na samotě u lesa a nemám možnost hlídání dětí.Skončila jsem u psychologa.
Zastavila jsem kojení,dávala jsem Hamilon forte,abych si alespoň odpočinula od miminka,které to určitě prožívalo se mnou.Bylo klidnější a více spalo.Psycholog mi doporučil,abych si utřídila své myšlenkové pochody na papír a našla si oddychovou činnost,která mě baví.
Našla jsem si hlídání na hodinu denně a dělala,co mě baví-běhat,houby,zvířátka-relax
A světe div se ono to pomohlo,ale stálo mě to velké úsilí a přemáhání. Hlavně na sebe nenech útočit jakékoli jiné osoby,které by vycítilitvou momentální indispozici a chtěli by toho využít!
Nebudu ti zastírat,že jsem přemýšlela i o sebevraždě,ale moje mimi mě potřebovalo v pohodě a zdravou.Určitě si najdi dobrého psychologa,který to co se nabaluje,zase rozbalí.....
A kojení?Je určitě nádherné,ale existují i jiné druhy stravy pro mimi.Kdy by jsi počítala do budoucna ještě s mimi,tak jim tuhle laktační psychózu řekni a oni budou dle toho postupovat.Postup před a po porodu je trošičku jiný.Držím pěstičky,tobě i celé rodince,aby jste to zvládli