Přidat názor k článku Přirozený porod 1: Příprava na cestu

Milá Hanko, tak to se tedy mýlíš. Je to přesně naopak. Z mé strany by nikdy žádná necitlivost vůči rodící ženě nebo dítěti nevyšla. Sama mám své negativní zkušenosti a plně se dokážu do rodící ženy i rodícího se děcka vcítit. Jenže pokud jsou okolo citlivých lidí necitliví porodníci, jsou pro ty citlivé lidi dvě možnosti. Buď se skácejí a nechají si od nich zkazit život (i svýmu děcku), nebo se nad to povznesou. Jinak bys vlastně říkala, že pokud nebude dokonalý porod, nemůže se narodit duševně vyrovnané dítě a nemůže být šťastná matka. A to je blbost, protože jsou mezi námi zcela vyrovnaní a přitom láskyplní citliví lidé, kteří se narodili třeba za války nebo třeba za Husáka. Ono hodně záleží na přístupu rodičů k těm porodníkům. Víš, jak se to říká o těch pesimistech a optimistech. Oba dostanou tři úsměvy, pesimista nadává, že dostal zatím jen tři, optimista si libuje, že dostal už tři. Takže maminka, která je vděčná za tu trochu laskavosti, která je běžná i v rutinním porodnici, dá svému děcku víc pohody k porodu než maminka, které se to zdá málo a cítí se zle. Je to podobné jako s kojením. Viděla jsem nespočet maminek, které byly ve vyložené depresi z toho, že neporodily dokonale, nebo že se jim nepodařilo dokonale kojit. Kojení ani porody nejsou přece žádné zkoušky nebo závody, takže lpění na dokonalosti myslím hodně škodí. Proto nemám ráda vyzývání k boji za úžasné porody a za úžasné kojení.

Právě tohle "vlastíkomarkování" je veřejné strašení maminek, že pokud nebudou mít dokonalý porod, jsou špatné mámy a budou mít poškozené dítě. Ale copak žena má sílu o něco se handrkovat při porodu? Vždycky bude něco, co ji vyvede z míry a kvůli čemu by mohla být nešťastná. Jen pár procentíček těch "úspěšných" tady bude hlásat, jaký měli svou zásluhou úžasný porod. Ale už nenapíší o tom, jaký měli děsný strach, aby jim to "vyšlo", a jak to vůbec nebylo do poslední chvíle jisté. Takže já jsem sice pro jemný přirozený porod, ale nelpět na něm za každou cenu. První radost je přece život a přítomnost dítěte, a pak až někde dál nepovinná radost z jeho přirozeného příchodu na svět.