Přidat názor k článku Jak zápasím s poporodní depresí

Děkuji za článek a příspěvky, protože teprve nyní začínám chápat souvislosti, co se vlastně přihodilo po porodu u mě. Spouštěčem je partnerovo "jedno pivo" a velká chytrost po něm a rovněž jeho 18ti letá dcera z prvního manželství, jelikož má tatíčka omotaného kolem prstu. Jsem naprosto proti tomu bezbraná. Když drahý vyráží "na akci", čili chlastat (či se nalitý vrátí domů), prodělávám nejrůznější zdravotní problémy spojené s bolestmi či náhlou fyzickou zesláblostí, podle něj však účelově, abych mu zabránila v odchodu (zatím odešel bezohledně vždy, byť máme malé dítě). Po jeho návratu křičím, hádáme se. A nejen to. Z porodnice jsem se vrátila vyčerpaná a ve stavu, kdy jsem téměř nemohla chodit, tahala jsem kočárek po schodech, neměla jsem sílu unést tašku s mimčem a tak každá procházka s mým dítětem dodnes ve mě budí obrovské přemáhání, nejraději bych s ním ven nechodila vůbec.

Dík autorčině článku a diskuzi se dostávám k úlevě, že nejsem zřejmě tak zlá a špatná či líný lempl, jak slýchám, ale že průšvih je někde jinde. Možná se do nemoci utíkám, protože se nedovedu bránit, nejsem osobnost.