Když se nám syn narodil, měli jsem čtrnáctiletou fenku německého ovčáka - strašně hodnou a mírnou. Problém je, že malé batole zkusí, co všechno na pejskovi funguje, kde se dá zatahat, kam strčit prstík atd. Asta to tolerovala, občas zamručela a zalezla do kouta, my jsem malého hlídali co to šlo. No a jednou Asta ležela uprostřed pokoje a spala, mrňsousek šel okolo, vší silou ji chytil za pysk a vytáhl jí ho nahoru. Asta zakvílela, vyskočila a malýho prostě hryzla. Do ruky, do krve. Na šití to nebylo, naštěstí, do obličeje to nebylo, naštěstí, ale od té doby jsem je nenechala samotné v jedné místnosti pohromadě. Mrňous nabral rozum, byl k ní potom strašně hodný, ale stejně - tohle jsem si zapamatovala.
Takže jsem chtěla varovat - pes a dítě je podle mě úžasná kombinace (my už ji bohužel nemáme) - ale buďte opatrní.
Předchozí