Myslím, že to také neplatí jako pravidlo - že kousnou psi, co nemají výcvik nebo volně pobíhájí. Já mám z naší rodiny zkušenosti se 4 psy - retrívr: velice klidný, milý, ale jen co přijedou děti mladší 10 let, schová se do nejzapadlejšího koutu zahrady, aby ho nenašly...., gordon setr - pes s klidnou, přátelskou povahou, s perfektním loveckým výcvikem, reagující pouze na gesta ruky - když si tak klidně spí na zahradě a přířítí se k němu 2letý prcek a zarve ho za ocas, ani on není schopen to přejít se stoickým klidem - přirozeně se lekl a po dítěti se ohnal - naštěstí netrefil (a ještě byl, chudák, bit....), další pejsek: foxteriér - magor už od narození, ale děti ho milovaly - největší zábava byla vyhazovat písek z pískoviště a foxík ho aportoval - neposlechl nikdy a nikoho, utíkal a volně běhal po vesnici, ale nikdy nikomu neublížil. A nakonec poslední pejsek, kříženec jezevčíka a bůhvíčeho, 12 let starý, vždy k dětem milý, bez problémů - po týdenním pobytu u babičky se s ním šel syn rozloučit - pejsek spal a jak ho syn pohladil, lekl se a kousnul - bohužel do obličeje, bohudík jenom škrábnul, ale jizva bude. Jediné ponaučení, které z toho vyplývá je : hlídat, hlídat a hlídat. Jenže nemůžete být vždy a všude..........
Předchozí