Přidat názor k článku Přirozený porod 4: Něco pro ženy (no a taky pro muže)

Markéto,
ano, je ta ta část v příručce, kterou citujete. Ale nevyplývá mi z toho, že by toto bylo platné pouze pro Nizozemí, nýbrž to, že v tomto státě byla provedena uvedená studie. Předpokládám, že něco podobného platí i pro ostatní vyspělé evropské země, neboť se zde uvádí ještě toto:

"Kde by tedy měla žena rodit? Můžeme bezpečně říci, že žena by si měla zvolit místo, kde se cítí bezpečně, a na takové periferní úrovni, kde je dostupná náležitá péče (FIGO 1992). U těhotných žen s nízkým rizikem to může být doma, na malé porodnické klinice nebo v porodním centru ve městě, a možná i na porodnickém oddělení větší nemocnice. Musí to však být místo, kde bude veškerá pozornost a péče soustředěna na její potřeby a bezpečí, a které bude co nejblíže jejímu domovu a kultuře. Jestliže se má porod uskutečnit doma nebo v malém periferním porodním centru, měl by být v rámci příprav na porod sestaven plán pro případné převezení do řádně vybaveného zařízení."

"Porod doma se řádnou péčí si však vyžaduje několik základních příprav. Asistující osoba musí zajisti, aby byl po ruce dostatek čisté vody a aby byla místnost, ve které se porod uskuteční, teplá. Je potřeba si pečlivě mýt ruce. Pro zabalení miminka je potřeba mít připravené teplé ručníky nebo pleny, aby se udržela jeho teplota. Měla by být připravena také alespoň základní brašna pro čistý porod dle doporučení WHO, aby se v rámci možností vytvořilo maximálně čisté prostředí a aby byla náležitě ošetřena pupeční šňůra. Dále musí být pro případ potřeby zajištěna doprava do střediska s vyšší péčí. Prakticky to znamená, že je nutná účast celého společenství a přísun peněžních prostředků, aby mohla být doprava zajištěna i v oblastech, kde je to jinak obtížné. "

Z toho jednoznačně vyplývá potřeba jakéhosi "manuálu", o němž se zmiňuje Sylva, který by dal porodům doma jasná pravidla (např. pokud bude žena bydlet v odlehlé horské vesnici, k nejbližší porodnici to bude mít 30 km a termín porodu bude mít v zimě, lékař jí ho nedoporučí a nabídne jiné možnosti, kde a jak porodit atp.). Ignorováním existence domácích porodů v naší zemi se nic nevyřeší, protože vždy bude existovat procento žen, které se doma rozhodnou rodit a i když jich bude v porovnání s ženami rodícími v porodnici málo, neměla by jim být odepřena možnost kvalifikované péče. I v např. Německu či Rakousku je procento doma rodících žen malé, ale v jejich systému zdravotní péče se s nimi počítá. Žena, která oznámí lékaři svoje rozhodnutí rodit doma od něj obdrží seznam PA, které se na domácí porody specializují. PA jí vystaví recept na věci, které k domácímu porodu potřebuje a které jí uhradí pojišťovna. Pokud je během porodu třeba odjet do nemocnice či zavolat sanitu, po převozu se v porodnici nekoná žádné drama a žena nemí nucena poslouchat osobní názory zdravotníků na své rozhodnutí rodit doma. Ve výše uvedeném nevidím nic, co by se nedalo uvést do praxe i v ČR, POKUD BY OVŠEM BYLA VŮLE! Zde spatřuji hlavní kámen úrazu, neboť se nemohu zbavit dojmu, že vůle prostě není.

Pokud Vás zajímají nějaké další studie ohledně domácích porodů, zde je zkrácená verze jedné, která proběhla ve Švýcarsku: http://www.rodina.cz/cap/texty/Versus/Studie_Switz.htm

Také existuje malá statistika, kterou udělala pí Štromerová a týká se ČR, odkaz je zde: http://www.rodina.cz/cap/texty/Versus/Dotaznik.htm