Přidat názor k článku Přirozený porod 1: Příprava na cestu

Cizinko,pocit z dobře vykonávané práce je silně individuální záležitost,i já jej mám,mám radost z každé oddiagnostikované prekancerozy,kde pomůžeme jen malým zákrokem,mám radost z každého ultrazvuku,kdy můžu mamince říct,je to v pořádku,a mám radost z každého miminka.Jinak jsou na naší práci i méně radostné monenty,ale to je můj problém.
Jiná je věc finanční,ze svého platu bych nezaplatila ani byt 3+1 v paneláku s regulovaným nájmem,svou práci můžu dělat jen díky tomu,že manžel slušně vydělává,ovšem tím pádem má jeho práce automaticky přednost.Je časově hodně náročná,takže s dětmi při nemocech musím doma zůstávat já,jednu babičku máme daleko a sama za chvíli bude potřebovat pomoc,druhá babička se momentálně léčí na hematoonkologii a sama též potřebuje sem tam pomoct.Na chůvu a jiné pomocnice prostě nemáme.Na děti jsem tudíž v podstatě sama.Navíc cesta k nim byla víc než trnitá,velice si vážím toho,že mi bylo umožněno být matkou,takže jsou pro mě velice důležité.
Takže komfort k výkonu poměrně náročného povolání žádný,ale dá se to zvládnout.Nic mě však nepřesvědčí abych své zvyklosti v práci měnila,to se nezlob,jednak jsou jasná pravidla ve standartech oddělení,které jako externí lékař měnit nemohu a pokud bych je nedodržela a něco se stalo,nikdo se za mě nepostaví,i kdyby to bylo stokrát přání pacientky,pořípadě si všechno nechám stokrát podepsat,jak to děláme v poradně.

Cizinko,já tě opravdu chápu,máš za sebou velice stresující zážitek,jsi asi citlivější typ,nechtěj však po mě,abych vystavila stresujícímu zážitku některou maminku a sebe,že se jí narodí mrtvé či poškozené dítě vinou zanedbání péče(a že o těchto kauzách vím,vůbec si nedovedu představit být v kůži těchto doktorů,vinou konkrétně jednoho byl špatně zhodnocený CTG)