Přidat názor k článku Dudlíkové hororstory :o)

I já jsem se po narození druhé dcery rozhodla, že budu naprosto dokonalá, kojící matka a dudlík Aničce nedám. Starší Bětuška při spaní dudlala, kojila jsem 8 měsíců, v necelých 2 letech jsme dudlíček bez problémů odložily, ale...Byla jsem rozhodnutá, že budu naprosto dokonalá. No akdyž jsem se posléze při nějaké drobné krizi rozhodla, že dudlíček přece jen zkusíme, Anička dávila a nechtěla. Zato objevila kouzlo palečku.Na tom by nebylo nic špatného, ale bohužel dumlá paleček i teď, v pěti letech. Samozřejmě jen při spánku, jaksi podvědomě, ale dumlá. Zkoušeli jsme všechno možné - domluvu, plesknutí po ručičce, jakmile ji přistihneme, ihned palec vytáhneme - prostě po dobrém i po zlém, ale zatím marně. Takže už máme mírně podivný paleček a předkus nás asi nemine. Se slzou v oku vzpomínám, jak jsme Bětušce prostě vzali dudlíček, dali na balkon, aby jej ptáčci odnesli jinému mimínku, a byl svatý klid. Je pravda, že Aničku jsem kojila 15 měsíců, ale myslí, že větší roli než neexistence dudlíku sehrály větší zkušenosti. A hororové pro mě byly situace, kdy si Anička vinou úrazu či nemoci (zavázané ručičky při popálení a při infuzích, které dostávala v situacích, kdy měla problémy s astmatem - to vše mezi 1. a 2. rokem :-()nemohla palec dumlat. Obě jsme byly na pokraji nervového zhroucení. takže teď si říkám: "Kdybych věděla, co mě čeká, volím bez rozmýšlení dudlík"