Přidat názor k článku Kojení – dovednost, kterou ovládla většina matek všech dob a kultur, tak proč ne já?

Já jsem měla podobné problémy. Když se malá narodila, nemohli jsme hned po porodu přiložit, protože mě hodinu a půl zašívali. Malou mi odnesli a slíbili, že příjdou později. Ale já pořád jen čekala a oni nikde. Malá zvracela plodovou vodu. Dali mi ji k prsu až druhý den. Špatně se přisávala. Bolelo to. Udělala mi hned na obou bradavkách modřiny. Tak nastoupil klobouček. Přes ten se nám to dařilo, ale pořád jsem nic pořádně nenakojila. Po každém hodinovém kojení jsem běžela pro dokrm. Pak mi malou vzali na fototerapii kvůli žloutence a to byl začátek konce mého kojení. Sestřičky ji neustále dávali dokrm ze stříkačky a já se tam pak marně snažila, aby malá něco vytáhla ještě z prsa. Domů jsme šli s tím, že nakojím a pak dokrmím. Takže jsem na tom byla dost psychicky špatně. Měla jsem strach, jak to budu zvládat. Zakoupili jsme váhu, abych věděla kolik nakojím a pak jsme ze stříkačky dokrmovali. Bylo to neúnosné. Mléka bylo pořád míň a míň , až jsem usoudila, že hodinové kojení, které se na váze ani neprojevilo(někdy měla dokonce míň než před kojením)nemá cenu a vzdala jsem to. Bylo mi to moc líto, připadala jsem si nenormální. Všichni se pořád ptali, jestli už kojím a jaktože nekojím, že každá ženská má mléko a může kojit( názor mé matky). Chtělo se mi brečet.