Přidat názor k článku Kojení – dovednost, kterou ovládla většina matek všech dob a kultur, tak proč ne já?

Tak já mám taky podobnou zkušenost. Před porodem jsem vůbec nepočítala s problémy. Při přisátí na porodním sálu jsem měla dojem, že má dítě už zuby, jaká to byla bolest. Doma jsem dál kojila, ale byla to naprosto příšerná bolest, takže jsem studovala, co vlastně dělám špatně, sedala si podle obrázků, dělala různé polohy, ale vše marně. Prsa samozřejmě rozbalevělý, když se blížilo kojení, už jsem byla opocená; zkoušela jsem znova a znova přikládat a odendavat, aby to nebolelo, čímž jsem jedním kojením strávila spoustu času. Na kontrole nám řekli, že malá nepřibírá, doporučili dokrmovat, což jsem začala. Nechtěla jsem se ale s tím smířit a šla jsem k laktační poradkyni. Ta mi řekla, že vše dělám dobře, ale ačkoliv nemám velká prsa ani bradavky, tak prostě se malé do pusy nedostane celá bradavka i s dvorcem, a proto to bolí. Nevím, jestli to byla pravda, nebo už nevěděla, co mi říct, ale doporučila mi klobouček. Prsa se časem zahojila a já po nějaké době zkoušela postupně znova a znova kojit bez něj, až to najednou šlo. Kojila jsem necelý rok.

S touhle historkou se nikde moc nechlubím, protože kdo nezažil, nepochopí, všichni mají chytrý řeči, že je to jen a jen technikou a já jsem si připadala neschopná, že všichni techniku zvládli jen já ne. Takže naprosto soucítím! Někdy to chce obrovskou vůli.