Ahojky, tak to mám asi doma mutaci Tvého manžela;-)
Já s kily bojuji snad od té doby, co jsem byla poprvé těhotná. Ve dvaceti po porodu dvojčat jsem měla komplikace, kvůli práškům a injekcím, které jsem brala mi nedoporučili kojit. A tak jsem se svou váhou těžce bojovala skoro 5let. Ale stále mám něco kolem pěti až osmi kilo navíc, než bych chtěla (i když mi index BMI tvrdí, že jsem na hranici normálu - té horní;-))), prostě to dolů nejde.
No a manžel ráno snídá kakajíčko, alespoň 2 vrchovaté lžičky do jednoho hrnku, k tomu tatranku, jiné sušenky. Je schopný sníst k snídani i dort, to když zbyde z nějaké oslavy narozenin. A všechno prej, aby měl energii na celý den. Během dne jí docela normálně, ale absolutně mě vytáčí tím, že si tu tatranku nebo jogurt, nebo chleba s něčím dá i v deset večer;-) Mě se hlady vyvalují oči s důlku a vedle mě sedí manžel, hubený jako lunt a pusa se mu boulí něčím naprosto kalorickým. TO PROSTĚ NIKDY NEPOCHOPÍM;-))))
On sportuje, já 3x týdně předcvičuji aerobik, v létě hodně plavu, jezdím na kole, hraju volejbal a v současnoti se starám o naší nejmladší členku rodiny, a kila nejdou a nejdou dolů....
Předchozí