Přidat názor k článku Jak jsem byla překvapená realitou

Musím přiznat ,že jsem se vážně pobavila.Tvůj článek jako by mluvil i ze mě.
Na své miminko jsem si musela počkat a tak za to čekání jsem si navysnívala věcí co budu potom dělat,jako že budu cvičit,jíst zdravě nepropadat panice u vyšetřeních atd.Ale postupem času jak teď přibývám na váze a lenoším jsou mé ideály o těhotenství ty tam.Snažím si to maximálně užívat.Je to jako delší dovolená.A tak s radostí plením lednici a povaluji se na gauči.Někdo by asi namítl ,že to není zdravé pro mne natož pro miminko,ale já zastávám názor,že raději budu klidná na gauči než stresovaná při cvičení.
Mé sny se nějak rozplývají a jak se blíží termín porodu rozplývá se i můj ideál o sladkém malém andílku,který bude plakat jen velmi málo a já samozřejmně,jako správná máma,budu vždy vědět co s ním.Spíš se teď budím opocená a s hrůzou v očích jestli to všechno vlastně zvládnu.A tak pro jistotu straším i manžela ,že bude nacházet doma nejen uplakané dítě ,ale i uřvanou manželku s depresí .
Věřím ,že ale každá z nás si tím musela projít a nakonec člověk zjistí ,že ten její maličký brouček za to všechno stojí.
A tak piš vesele dál ať se nad tím vším můžeme povznést a od srdce zasmát.
Kamka